Roman Vojtěch

Insulinka - Dílna (17.3.02)

Řidký vteřiňák je dobrý sluha, zlý pán. Lepidlo používám velice často nejen na opravu "bolístek" mých kompositových drahoušků. Problém je v jeho přesném dávkování. Z dodávané lahvičky vždy "vychlejstne", v ten nejméně vhodný okamžik, nekontrolovatelné množství a slepeno je vše; i to co se původně mělo ještě hýbat (např. moje prsty).

Napadlo mě použítí jednorázové injekční stříkačky o menším objemu tj. 2ml. Ta má ovšem především v dolní části tuhý chod a dávkování je rovněž nepřesné. Problém jsem vyřešil použitím tzv. "insulinky". Ta je pro aplikaci řidkého vteřiňáku ideální. Její obsah je 1ml, je velice tenká a dlouhá. Chod je velmi jemný a dávkování i toho nejmenšího množství je přesné.

Po použití přebytečné lepidlo odstříknu zpět do lahvičky. Nyní natáhnu malé množství "vteřiňákového rozlepovače" a ve stříkačce jej nechám do dalšího použití. Zkoušel jsem i jiné postupy, kdy jsem lepidlo nechal ve stříkačce, ale vždy byl problém. Zaschlo.

Samozřejmě, že stříkačka není na věčné používání a časem přestane fungovat. Problém vidím hlavně v zanesení velice tenké jehly. Cena stříkačky je asi kolem 3-4Kč (zdravotnické potřeby) a tak to zase tolik "nebolí", pokud ji musím vyhodit.

Psal mi Ruda Masný ze Slovenska, že dá do uzávěru pár kapek rozlepovače (jehla musí "plavat") a stříkačku postaví na tento uzávěr. Já to zkoušel s trochou vaty napuštěnou rozlepovačem, ale rovněž to zaschlo. Udělám si tedy stojánek (třeba z polystyrenu), do kteréhu budu stříkačku stavět "na hlavu". Uvidíme...

Zdroj: Roman Vojtěch
Autor: Roman Vojtěch