 |
|
Něco pro Elektro-akrobaty… Před pár lety jsem jsem viděl létat na obrech v Nesvačilech EXTRU – X od firmy Zedek model. Extřička tehdy létala víc než excelentně, ovšem na spalovák. Už tenkrát jsem uvažoval o tom, že elektrická by neměla chybu. Před dvěma roky jsem si jí pořídil a letos na jaře i konečně dodělal (jsem fakt rychlý jako blesk:-D). Osadil jsem jí neodymovým motorem Mega-Nano Race od Zdeňka Auderlického, což je mimochodem taková menší a lehčí MEGA Mini 7E. Vrtuli jsem použil Aeronaut Glass 8,5/6 s osmi články 1250 mAh. Létalo to moc pěkně, ale poněkud krátce a navíc to bylo kacířství, v době střídavých motorů cpát do akrobata klasický motor. Před Amperfestem do toho šel Phasor 15/3 s JES 40 3P s totožnou vrtulí a pohonnou baterií. No, děly se potom věci:-DD. Zhruba o polovinu delší letový čas, vše lze létat na půl plynu, kdy plný kotel je potřeba pouze na stoupavé výkruty do nevidím. Zpočátku sice maličko zlobila při velkém přetažení a padala vždy na levé křídlo, ale turbulátor na náběžce tento problém odstranil. Odstartuje na asfaltu zhruba na 8-10 metrech, na trávě je to horší, protože bačkory trochu vadí. Je to dost rychlý eroplán, při zatížení cca 70 g/dm se ostatně není čemu divit, takže na přistání se musí jít hodně zdaleka, protože nad zemí plave jak větroň. Na zemi celá konfigurace bere cca 38 A a točí 12.500 ot/min, takže výkonu je tam habaděj. Vyzkoušel jsem i 8,5/5 – cca 35 A a 13.2OO ot/min, tato konfigurace se zdá být ještě lepší. Pár údajů o rozměrech: rozpětí 960 mm, délka 830 mm, plocha křídla cca 15 dm, hmotnost bez pohonných akumulátorů cca 750 g, RC vybavení REX 7, l x HS 8l, 2x HS 8O. Na závěr bych se chtěl omluvit zarytým maketářům, protože jsem vážně nestavěl maketu. Při povrchovce jsem se nechal hodně volně inspirovat velkou Extrou, na které létal kromě jiných i pilot s velkým P - Martin Stáhalík. |
|
|
|
Inspirace pro maketopomalolety... Před dvěma roky mi drahá polovice věnovala pod stromeček stavebnici Corsair F4U-1 , v měřítku 1:20 od Fly Styro Kitu z Brna. Mimomochodem, byla to jediná a prý úplně poslední modelářská věc, kterou mi kdy věnovala:-DD. Zpočátku jsem byl ze stavby dost hotový, protože všechno bylo takové nějaké moc malé. Nakonec se mi do toho podařilo vpravit pohonnou jednotku POT 2B, 4 A regulátor, sedm NiCd 110 mAh, 2x C141 a Rex 5+ . Do dnešního dne nechápu, jak se mi to vůbec mohlo podařit. Dokonce jsem si i já, zastánce jen účelových brusů, pohrál s maketovým vybavením kabiny. Maketovou povrchovku mi zhotovil kamarád, který vlastní stříkací pistoli, paneláž jsem si naznačil sám lihovým fixem, což byla to otázka jednoho odpoledne. S původní stavitelnou vrtulí to vůbec nechtělo letět, ale stará dobrá Igra 180 mm způsobila zázrak. Corsair v pohodě startuje ze země a dokonce je schopen i přemetu z vodorovného letu, bez nějakého velkého rozjíždění. Zdroje stačí na pohodové létání po dobu cca 5-7 minut, podle stylu létání. Celé éro bez baterií váží 150 g, letová hmotnost 200 g. S Li-on – kami by to bylo určitě ještě lehčí, přičemž o době létání mohu jen spekulovat, neboť je vlastním pouze v mobilu. Při stavbě jsem se dopustil jen několika neodpustitelných chyb – neudělal jsem ovládaná křidélka, nestrčil tam 280 nebo 300 motor a nevrazil tam pilota, příště budu holt moudřejší. V této konfiguraci by se letová hmotnost pohyboval do 300 g, bylo by to plně akrobatické a nevadil by tomu ani slabý větřík. Celý výtvor má však jednu výhodu - vypadá jako opravdické éro a lze s ním ozdobit obývák, dokonce bez připomínek našich chápajích manželek:-D. Letu zdar…. |
 |
|
Zdroj: Jaromír Kučera |
