 |
|
Stavba Cobry, je to dobrý...- Elektro (10.11.03)
|
||||
 |
||||
|
Když jsem v roce 2002 navštívil výstavu ModelHobby, tak mne tam, mimo jiné úžasné modelářské věci, uchvátila ukázka létání s modelem Eagle a Cobra od firmy Potensky. Chvilku jsem přes síť koukal na nějaký zmítající se letadlo s tím, že jsem vůbec netušil, co dotyčný pilot dělá. Při příchodu blíže jsem zjistil, že provádí otáčení letadla ve visu a to několikrát za sebou a že akrobacie na tak malé ploše, jakou byla plocha pro létání elektromodelů, také není žádným problémem. Zjistit s čím to lítá bylo docela jednoduché, fa. Potensky měla kousíček od plochy svůj stánek a tam jsem podobné letadlo viděl. Začala živá diskuze na téma rozdílů modelu typu Eagle a Cobra (musím připomenout, že jsem modelář začátečník) a cenových rozdílů stavebnice s pohonem a bez pohonu. Při zjištění, že je poslední model Cobry, jsem dlouho nelenil a krabici jsem již z ruky nedal. Zato cena mi pak dala herdu do zad :-) a to jsem ještě byl upozorněn, že stavba je pro zkušeného modeláře. Považoval jsem se za modeláře, který už "něco" postavil (moje MiniTornádo je přeci model né :-) a tak jsem si Cobru koupil. Toto jsou informace od výrobce, fa. Potensky: "Malý, téměř nerozbitný akrobat s tahem pohonné jednotky vyšší než hmotnost. Plně akrobatický model s velkým rozsahem rychlostí navržený pro venkovní létaní. S pohonnou baterií 7 x 720 NiMh model létá okolo 10 minut. Statický tah je o 50 g vyšší než hmotnost, což umožňuje "visení" modelu na vrtuli. Svou dynamikou a letovými vlastnostmi Vás model určitě nadchne. Cobra též umožňuje jednoduchou zástavbu plováků, čimž získáte plnokrevného vodního akrobata."
A zde je pro srovnání parametrů modelu Eagle, zvolil jsem Cobru z důvodu menší váhy (a tudíž dle mého názoru lepší šance visení na vrtuli a akrobacie venku)
Tak strašně moc jsem se těšil na stavbu, že jsem na ní neměl celý jeden rok čas. V době konce prázdnin roku 2003 (kde jsou ty doby kdy jsem míval prázdniny) jsem po Cobře v krabici začal znova pokukovat s tím, že již zvládám základní let s modelem MiniTornádo. Při vidině akrobacie (tak tady jsem se zasmál, protože zvládám zatím jen chabý výkrut a to špatně :-) jsem se pustil do stavby. Prostudoval jsem plánek, sehnal základní nástroje a začal řešit otázky typu pohonný akumulátor, serva, přijímač, postup stavby. Přiložený návod je velmi pěkně zpracovaný, obrázkový, co víc si přát. A ještě je k návodu okopírovaný nákres (za výkres to nepovažuji, studoval jsem strojařinu) modelu z boku. A v tom tkví první záludnost. Nákres není ani náhodou přesný (někdy až o 10mm), takže stavbu je nutné pojmout formou "zlatého středu", "dvakrát měřit a přemýšlet, než člověk řízne". Já jsem to za tak velký problém nepovažoval, ale přece mi to později přineslo více problémů. Začal jsem se stavbou trupu, postupoval jsem podle návodu. Po rozpočítání bambusových kolíčků jsem zjistil, že jich nemám dost na všechna lepení v modelu. Je tedy nutné některé kolíčky rozpůlit a pracovat jen s danými půlkami. Vypiloval jsem a začistil držák podvozku, který jsem následně slepil vteřiňákem. Pro vyvrtání dírky jsem zvolil tzv. "ruční pohon" a úspěšně si udělal otlak na prstě, přeci jenom čtvrt hodiny vrtat vrtáčkem v ruce není dobrej nápad (doporučuji překonat lenost a vyndat si vrtačku). Pro vlepení držáku jsem dle návodu zvolil Purex. Poté jsem začistil díl motorového lože a naměřil si jej na čelo trupu. Po přípravě jsem jej zalepil také Purexem. K měření jsem chtěl jen říct, že tělo není zcela souosé, takže jsem opět volil cestu "zlatého středu" a asi 20x jsem to prověřoval očima (po změření pravítkem) ze všech stran. Vyčnívající zbytky kolíčků jsem odstranil skalpelem a začistil pilníčkem. Z měděného drátu průměru 1,5mm jsem si vyrobil nástroj na vyřezání prostoru pro motor a regulátor a ještě si ostrou špejlí udělal po obvodě řadu dírek hlubokých 40mm. Nebylo jich třeba, přípravkem z drátu šla díra vyrobit rychle a přesně (dávejte pozor, materiál se taví hodně rychle, mačkati více pájku je lepší). Dalším krokem byl motorový kryt tvořený odřízlou částí špičky modelu. V návodu to vypadá že člověk prostě udělá 3 řezy a je to, ale ouha. Není tomu tak. Nejdřív jsem si kryt vyřízl nanečisto a pak zjistil, že stěny budou ve finále tak úzké, že to je jen okrasa. Nechal jsem tedy tento krok až na konec stavby trupu až budu mít možnost zkusit rozměry s přidělaným motorem. Pak bylo nutné vlepit zpevňující uhlíkové dráty do trupu, aby se tolik neohýbal. Naměril jsem si ze dvou dlouhých drátů vždy daný kus a ten upiloval (z každého kusu, a v krabici byly 2, kvůli zanechání dvou stejných kusů na výztuhu křídla). V nákresu jsem marně hledal umístění těchto výztuží a tak jsem zvolil svůj postup a naměřil si na jedné straně jak to chci a to přenesl i na druhou stranu. Tedy 5mm od konce trupu a 25mm od spoda byl jeden konec a druhý konec drátu dlouhého 260mm jsem udělal 50mm od spodní hrany trupu. Řez jsem dělal pomocí dvou špendlíků a pravítka. Ještě jsem si udělal řez na kolečko a poté vše zalepil opět Purexem. Kolečko se ale dosti rozevíralo, tak jsem použil speciální, modelářský klip :-) a hned to bylo dobré. Trup jsem zkontroloval a ohýbal s ním tak dlouho, než se mi zdál, že je rovný a v této poloze jsem nechal lepidlo schnout-pěnit. Opět mě to stálo minimálně 30 pohledů než jsem usoudil, že na to jak je trup nepřesný, tak je to cca rovně. Musím dodat, že s přesností si u této, poslední stavebnice na stánku, nedělal výrobce vrásky. Ješte ten den, jsem nalisoval "prstovým lisem" (málem mě to stálo jeden prst) kolečka na dráty, které byly přesně ohnuty již z výroby. Toto řešení se mi moc líbilo, jednoduché, snadné a funkční. |
||||
|
||||
|
||||
|
V návodu je dalším krokem směrovka a výškovka. Po zabroušení náběžných hran jsem přistoupil k lepení výškovky. K sestavení řídicí plochy výškovky jsem použil speciální přípravek složený z pravítka a izolepy. Vlepil jsem do obou částí kormidla kousek skelného materiálu, co mi zbyl z motrové přepážky a zalepil vteřiňákem. Pak jsem si nastříhl samolepící bílou pásku a obyčejnou žehličkou, po odzkoušení teploty, jsem přižehlil výškovku. Při pokusu dát výškovku do trupu jsem opět narazil na problém s nepřesností trupu. Musel jsem si tedy udělat značky a provést zalepení na několikrát a neustále kontrolovat zda je směrovka kolmá k trupu a zároveň vodorovně správně. Musím říct, že jsem se u toho docela navztekal. Při pomyšlení, že budu podobně lepit i křídla k trupu mne jímala hrůza. Výškovku jsem lepil vteřiňákem a pro urychlení práce a zkrácení mého utrpení jsem používal urychlovač. Po výškovce následovala ještě větší švanda a to na, né tak přesný, trup nalepit směrovku. Pevná část směrovky je uchycena na dvou bambusových kolících a celou plochou přiléhá k trupu. Po zalepení kolíčků kdy jsem přišel o další kousek kůže na prstech jsem pokusně "nabodl" výškovku na trup. "Tak a teď jsem v ...neznámé zemi", říkal jsem si. Směrovka byla nakloněná do jedné strany. Tak jsem jí lehce nahnul a ejhle byla šikmá zase do druhé strany a to jsem se jí sotva dotkl. Opět je nemožné se prakticky čehokoliv chytit a tak je nutné použí oči a měřit několikrát, zdali je kolmá na výškovku. Nepřišel jsem na jiný způsob jak rychle a v domácích podmínkách nastavit před měřením kolmost směrovky na výškovku. Při lepení jsem použil trošku víc vteřiňáku než bylo potřeba a proto je směrovka u trupu lehce "oplácaná", snad bude držet líp (jak jsem již psal, nejsem profík ve stavění a je stále se co učit). Směrové kormidlo jsem měl lepit na směrovku nažehlovací bílou páskou a na trup se má použít Bison pod tuto pásku. Jelikož jsem si Bisona nekoupil, tak jsem na směrovku kormidlo přižehlil bílou nažehlovačkou a k trupu jí přilepil obyčejnou Scotch matnou izolepou (s trošičkou vteřiňáku). |
||||
|
||||
|
||||
