Celý trup jsem provrtal uhlíkovou trubkou 8mm, její zubatý konec je k tomu účely vyloženě stvořen a žhavým drátem (nepoužívat typ IEE 1394 :-) podle zadní trubky pro motor a předního nasávacího otvoru v trupu udělal tunel. Elevony jsou uchyceny mojí metodou Airspan s Balzalokem a nažehlení. Nic to neváží a drží to fakt fest. Montážní otvory pro přijímač a baterii jsou odříznuty ostrým nožem. Následně vlepeny zpět pomocí UhuPoru. Když říkám ostrým nožem, znamená to nůž, kterým se dá holit. Někdy to ale způsobuje nepokoje v rodině. Doma máme ocílku vedle nožů a už i děti si před použitím nástroje ostří zkušeně obtáhnou. Jenže pak jedou k babičce, chtějí si říznout rohlík na půl a ejhle! První nůž jak motyka, odložen. Druhý nůž jak pr**l, letí do kouta, třetí nůž zubatý a z rohlíku strouhanka. Vymrštěn obloukem oknem! Oheň na střeše!! Kdo za to může? JÁ!! Kamufláž zajistil Balakryl bílý s tónovacími barvami. Jeden nátěr, lehce přebrousit brusnou houbou a ještě jeden stačí. Jen špička dostala asi tři vrstvy, pro věrnější imitaci krytu radaru. <6,7>

Osazení modelu je jednoduché, AC motor Mega 16/15/5, je sice doporučena 4 závitová Mega, ale já jsem na baterky dobrák od kosti, a 2000mAh LiPolky nerad trápím. Vrtulka APC Electro, šedá, pevná 7 na 4 palečky. Regulátor nějaká vykopávka TMM 18A (s rozcvičkou po zapnutí). Přijímač REX 5+. Plus dvě serva pochybné kvality, jejichž označení jsem již zapomněl. Něco kolem 9g. Celková hmotnost modelu 550g, celková plocha křídla 19dm, plošné zatížení jako termický větroň - 29g/dm. <8>

Zálet provedl kolega Jindra Marek, pilot s mezinárodní zkušeností, prostě, jak na své hrudi hrdě hlásá: "Air Force One". Místa bylo habaděj na letišti v Bohuňovicích. Krátce střižený pažit je tam vhodný pro hladké přistání. <9>

Zalétávat v podstatě nebylo co, lehké dotrimování křidélek a po přistání zvětšení výchylky výškovky v potlačení, za účelem větší obratnosti v letu na zádech. Následné dny mé dovolené a podvečerní klid jsem v idilickém okolí jezírka u obce Dalov narušoval lehce cirkulárkovým zvukem mojí eurohubky, jak je dnes familierně nazýván tento model. Odběr při 12V je 14A. Pro let stačí 6-8A, doba letu na LiPol 3S 2000mAh je běžně 15 minut. Stoupavý výkrut až do nevidim. Stání proti větru, kobra a jiná zvěrstva bez potíží.

Jedinou provozní úpravou bylo zpevnění spodní části nasávacího hrdla, které trpí při přistání. Olaminoval jsem ho skelnou tkaninou a dávám trochu pozor, kam to položím. Kamenitá polní cesta nebo zorané pole není to pravé. Chlazení motoru sice takto funguje na výbornou, ale půl kila hlíny a kamínků po přistání v útrobách nutí k zamyšlení, co na to regulátor, přijímač a hlavně motor a jeho ložiska.

Pozor na létání blízko veřejných komunikací, model na obloze způsobuje zástavu motoru projíždějících vozidel a následné zírání osádky. Pokud zírá i přijíždějící řidič v dalším vozidle je účinnost toho euro-bitevníka podivuhodně velká. A bez jediného výstřelu! <10>