Výhled počasí na víkend nebyl zdaleka růžový. Přesto si myslím, že nás průběžně na vyškovském letišti provázelo velké štěstí; přinejmenším pokud se počasí týká.

Závodníci se začali sjíždět na jižní Moravu již v pátek odpoledne. Pořadatelé z LMK Falcon Vyškov vytvořili dokonalé zázemí. Velký stan (možnost schovat letadla před nepohodou) s bečkou piva, tekoucí voda, suché toalety, posekaný anglický trávníček, ohniště, prostě dokonalost sama! Samozřejmě nemohu pominout nekonečnou letovou plochu vyškovského sportovního letiště.

Již v pátek večer jsme mohli na nebi registrovat lehké poletování. Skočil jsem si rovněž se svoji ve středu postavenou Optimou3. Všechno fungovalo dokonale. Ne tak už v sobotu...

Ohlašovaný déšť z pátku na sobotu nepřišel (propršela noc ze soboty na neděli). Ráno tedy mohlo vše vypuknout. Nejsem pravidelným účastníkem závodů RCEN (naposledy před pěti lety) a určitě si nečiním nárok na jednoznačné soudy, přesto si jako vždy dovolím prezentovat své "drzé a nekompetentní" postřehy z celého létaní.

1.Ačkoliv je RCEN ticholetecká disciplína (po vypnutí motoru dokonce plachtařská), přesto to o výkonech (a umění) při termickém/netermickém létání vůbec není. Šest minut z těch "stratosfér" nalétá prostě každý. Pouze výjimky potvrzují pravidlo.

2.RCEN je o přistání, tam se rozhoduje. S ohledem na bod 1. je tedy vlastní let téměř nepodstatný, což je určitě škoda.

3.Je přinejmenším nezvyklé, že se neškrtá žádné kolo. V mnoha jiných disciplínách se škrtá alespoň nejhorší výsledek. Jinde dokonce nejlepší a nejhorší. Tato poslední varianta je podle mne nejspravedlivější a při elementárních znalostech statistiky je jednoznačné, že vítěz takto hodnoceného závodu by byl opravdu pilot s nejvyrovnanějšími výkony. Je samozřejmé, že ke škrtání může dojít pouze při nalétání dostatečného počtu kol.

O nespravedlnosti současného systému hodnocení by mohl dlouze mluvit třeba Jirka Veselovský, který se během celého dvoudenního závodu pohyboval na 1-2 místě a jedna jediná chyba (ztráta letadla ve velice zrádném profilu viditelnosti dvou vrstev oblačnosti) ho stála veškeré naděje na lepší umístění.

4.Je rovněž velice neobvyklé, když se výsledky nepřepočítávají na vítěze skupiny, ale celého kola. Problém je v tom, že jedno kolo se létá třeba i 1 až 2 hodiny a v tomto časovém rámci se samozřejmě může dramaticky změnit počasí. Závodníci z první skupiny budou létat za dokonalé viditelnosti, zatímco v poslední skupině budete moci nastoupat pouze pod oblačnost, která bude 200m. Délka kluzu z 200m bude určitě jiná než z běžných 400-600m. Podmínky jsou naprosto rozdílné a výsledky nesrovnatelné.

Ze souhrnu 1.-4. by mohlo plynout, že je vlastně všechno špatně. To určitě nikoliv. Na RCEN je mi velice sympatické, že se dá létat opravdu se vším co je na baterky. Není zde tak jednoznačná výhoda pilotů s dokonalejším vybavením. To je obrovské a všechny negativa vyvažující plus. Na druhé straně, zlepšovat je pořád co.

Vítězům sláva, čest poraženým.

Výsledková listina ZIP-XLS 26k a pár dalších fotografií 1 a 2