 |
|
Zabíhání "plechovkových*" motorů - Elektro (10.11.99) |
|
na základě zmínky v modelářské diskusi o zabíhání jednoduchých elektromotorů (např. Mabuchi 400, 600) jsem si (pro jistotu) našel na Inetu originální článek a pustil se do experimentu. Měl jsem právě zakoupen nový motor Mabuchi 400 6V, který poháním sedmičlánkem a tak jsem si řekl, že by si motor záběh zasloužil no a pokud by metoda byla destrukční, tak by škoda nebyla nijak vysoká. Originál uvádí, že doporučuje záběh nových motorů, aby si "sedly" uhlíky, tzn. aby provozem došlo k jejich přesnému zabroušení. Jako jedna z možností byl uveden záběh v destilované vodě, a to tři minuty běhu "proti směru otáčení" a pak tři minuty v normálním směru otáčení. Následuje vyndání z vody, běh jednu minutu pro zbavení se vody a nakonec namazání ložisek. Autor doporučoval napojení motoru na (laboratorní) zdroj pomocí "krokodýlků", které regulují přenesený proud tak, aby nebyl nezaběhnutý motor přetížen. Vlastence jistě potěší, že mezi kvalitními motory, které není radno takto zabíhat, byla uvedena i značka MEGA! Vlastní zabíhání nebylo nijak náročné – do plastového kelímku jsem nalil asi 2dcl destilované vody, místo zdroje jsem použil sedmičlánek červených pětistovek (stejně potřebovaly cyklus), připojil motor a ponořil. Celkem nic moc se nedělo, krom mírného cákání, destilka vesele vířila, a pomalu se zakalovala obrusem uhlíků. Zdálo se mi, že pomalu stoupá teplota vody v kelímku – napájení motoru funguje jako "ponorný vařič", také pack signalizoval teplotou slušné zatížení, požadované tři minuty zvládl z posledních sil. Po výměně destilky v kelímku jsem vzal druhý pack a zabíhal další tři minuty tentokrát v normálním smyslu otáčení. Opět se objevilo zakalení signalizující (snad) zabrušování uhlíků, pak ještě minuta běhu na vzduchu, aby motor "vyprskal" zbylou vodu a nakonec namazání obou ložisek. Pro zajímavost jsem po tomto "drsném" záběhu zkusil motor změřit a porovnat s "nezabíhaným" motorem (můj Handsel už má třetí čtyřstovku :-)). Je mi jasné, že porovnávat pouze dva motory nemá nic společného se solidním výzkumem, ale pro zajímavost jsem namontoval sklopnou vrtuli Gr. Cam 6x3", zapojil motor "natvrdo" a měřil proud po cca 30 vteřinách běhu – stejně jako dříve na novém "nezabíhaném"motoru. U "vodníka" byl statický proudový odběr něco málo nad 9A, tedy o pár desetin vyšší, jak u nezabíhaného motoru. Optimisticky jsem usoudil, že uhlíky skutečně lépe sedí a umožňují motoru podat vyšší výkon, pochopitelně s vyšším odběrem. Rozdíl je však minimální a rozhodně jej pokrývá možný rozptyl hodnot jednotlivých motorů. Uvedený záběh má odstranit prvotní přetěžování "bodově" dosedajících uhlíků, tudíž se uplatní především tam, kde je motor provozován s velkým zatížením. Budete také "máčet" motory ? *) "plechovkové" motory (z angl. Can Motors) jsou jednoduché elektromotory s pláštěm a čelem taženým z plechu - obdobně jako jsou vyráběny plechovky na nápoje |
|
Pozn. Roman Vojtěch Tímto způsobem rovněž zabíhám "plechovkové motory" a zdá se mi, že to funguje. Můj postup také vychází ze zdrojů na internetu. Kritériem ukončení zabíhání není ovšem čas (tři minuty) a neměním smysl otáčení. Signálem k ukončení "koupele" je šedivé zabarvení vody. Motor pouštím na cca 10% výkonu (velmi lehce) nicméně o to déle. Další článek na toto téma si můžete přečíst na Minfo. Ivoš pravděpodobně použil článek z Ezone od Steva Kranishe. Při natáčení ilustračního videa (viz. dole), mne napadla hříšná myšlenka. Záběr byl dělaný na motoru Sped 400/6, který už létá přes rok (určitě byl zaběhnutý až moc). Po jeho koupeli plaval ve vodě docela solidní "humus". A tak jsem ho protočil (mimo záběr) ještě několikrát, namazal a dal uschnout. Možná mu to prospělo. Uvidím. |
|
Zdroj:Ivo Michal |
