Tak jsem si zase po roce „lósknul“ jedny N-ka. Závod pořádal LMK Praha 213, výsledky zpracoval Pavel Hodánek. Kdysi před rokem a půl (na jaře) byla ta stejná N-ka na Písnici mým prvním závodem s RC modelem. Letos to zase byla premiéra pro mého 6-ti letého syna Vítka. Podotýkám,že premiéra v elektrikách, s házedly na Vypichu závodil už před rokem (musím se pochlubit).
Když jsem se ráno vzbudil a viděl zataženo, déšť, vítr, dost jsem váhal, zda mám vůbec věci soukat do auta. Nakonec jsme přeci jenom odjeli. Na Písnici za topoly již byla na ten nečas docela slušnářádka aut soutěžících. Po roce jsem se setkal se svými „elektrikářskými“ kamarády.

Na závody jsem vyrazil se svým starým osvědčeným arzenálem.
Handsel Super – moje druhá elektrika. Pokud je vítr do 3-4 m/s, na N-kách s ním můžete porazit kohokoliv. Tento stroj dostal přidělen Vítek.
Výbava : Speed 400/6V na přímo,vrtule CAM folding prop 6x3" (15x8), 7x500AR Sanyo, křidélka, výškovka. Toto éro je opravdu povedený kousek z produkce JR Models. Recenzi na něj připravuji, ale už teď si o něm můžete přečíst na internetu.
Mega optima – moje třetí elektrika. Létat se dá téměř za jakéhokoliv počasí, které snesečlověk, letadlu je to jedno. Létal jsem s ním i v 15m/s (při zemi, kolik bylo nahoře nikdo neví). Optimu jsem si přidělil já.
Výbava : Mega 7 na přímo, vrtule Aeronaut CAM Prop 10x6"(25,5x15), 8xRC1700 Sanyo, křidélka, výškovka.
O tomto stroji chci někdy později napsat samostatnýčlánek.

Foukalo hodně, to jsem už zmínil a začalo foukat ještě víc. Závod byl rozlosován a první skupina se začala připravovat. Začátek pracovníhočasu, start !

Nařadě byla druhá skupina, ve které startoval už Vítek. Připravili jsme Handsela a vzhůru do startovacího prostoru. Start, Vítek odhodil Handsela. Vítr kolem 7m/s,čtyřstovka dělala, co mohla, ale po cca 3 min. motorového letu to na následný 6 min. bezmotorový let moc nevypadalo. Asi 4:30, jde na přistání, výška kolem 20m. Přistání za 100, zírám. Kde se to v tom klukovi bere, po mně to určitě nemá, viz. následující odstavec.

Večtvrté skupině jdu já. Po startu jde Optima nahoru jako raketa (jako vždy). Problém nemám s dosažením výšky, problém mám s viditelností stroje. Zírám došedivé oblohy a občas jen podle citu očekávám, kdy zase Optimu zahlédnu. 5:00, jdu pomalu dolů, zatáčka, přistání.Čas 5:57, přistání 0 (3m odčáry). Tak mladej mi to zase natřel, ostatně nebylo to poprvé.
Se mnou ve skupině létá Honza Sedláček, jako vždy bezchybně. Jeho stroj je osazen prototypovým motorem Mega Nano viz. foto. O tom motoru Vám můžu taky něco někdy napsat, rovněž jej vlastním.

Honza Tienel si mezitím udělal přespolní běžeckou vložku. Éro přestalo poslouchat (nebo ruce ?)a zmizelo někde v dáli po větru. Nevěřil jsem při té dálce,že to Honza ještě může najít. Našel ! Trochu pošramocené, ale už jsem viděl horší.

Ve třetím kole jsem syna přesvědčil,že v tom vichru s Handselem do světa díru neudělá, ať si tedy vezme Optimu. Trochu váhal, ale nakonec souhlasil. Vzal si můj vysílač a vzhůru na start. Optimu (na rozdíl od Handsela) jsem mu radši hodil sám. Start, let, přiblížení bez problémů. S přistáním má stejně jako já problémy a přistává mimo startovní prostor. Osa přistání dobrá, ale chybělo asi 4 –5 metrů. V následných kolech se situace opakuje. Je vidět,že nejsme „vylítaní“, ostatně s nedolétnutím do startovního prostoru mělo problémy hodně lidí. V tomto větru to chtělo jít na přistání mnohem razantněji.

Poslední skupina dolétala. Pořadatelé bleskově vyhodnotili soutěž i celý N-Cup a přistoupilo se k vyhlášení vítězů.

V celém N-Cup-u se umístili :

Soutěž se mi líbila (určitě nejen mně) a opět mi potvrdila,že s těma svýma rukama musím něco udělat.