Máme to za sebou a bylo toho poměrně dost. Řeč je o prvních letošních F3B závodech ve Dvoře Králové. Začátek sezóny je občas trochu neučesaný a tak si myslím, že po odjezdu ze Dvora bylo o čem přemýšlet. F3B je značně adrenalinový sport a v sobotu i v neděli se to potvrdilo vrchovatě. Kdo tam byl ví o čem mluvím.

Nevadí. Podstatné je, aby to hlavně ty začínající kamarády (mám na mysli i svého syna) neodradilo, protože cesta k vavřínům je vždy trnitá. Možná, že příště nebude od věci na začátku sezony uspořádat spíše měřený dvoudenní trénink, kde bychom v poněkud pozvolnějším tempu probrali co je nového a jak posunout české F3B dál a výš. O to přeci jde!

Nakonec bych zde chtěl vyzvednout především pořadatele, kteří nekonečné hodiny seděli na bázích a odměnou jim byla pouze zima, désť, slunce a vítr. Budu konkrétní; velké díky patří Liboru Malákovi (ředitel soutěže), Růžence Musilové (díky za zahřívání Báry-naše zmrzlá Labradorka), Vaškovi Šedivcovi (horký post na bázi A nejen při rychlosti), Jirkovi Mrvíkovi (neméně horký post na bázi B, Jirko koupíme Ti helmu), Pavlu Krištofovi (ač plnokrevný Pampeliškář, nějak ho to k nám táhne, určitě ho časem ukecáme), Rolfu Langemu (vážil cestu několika set km, aby nás zase viděl), Tomáši Bartovskému (metodický dozor nejen nad světly a klaksony) a Tomáši Hrubému (ač nedobrovolně, přesto velice užitečný). Nakonec patří díky Jindrovi "Bezručovi" Bezrovi, který to všechno na letišti ve Dvoře zařídil a domluvil.

Roman Vojtěch (24.4.2003)