Lady - F3B (06.01.2008)

Jedná se o RC větroň F3B, s pořadovým číslem 44. Předchozí model F3B byl V-43 - SABRE. To V před číslem se datuje ještě před rok 1960, kdy jsem s modely často končil na stromě jako veverka. V-43 měla profil HQW. Model byl velice náchylný na přetažení a až dostaly konce ucha turbulátor, začal se chovat slušně. Nechtěl však v klidu dobře létat termiku. Křídla a VOP byly již frézovány do dřeva (díky sponzorovi) a tak jsem se začal poohlížet po dalším éru i jiném profilu.

Shodou okolností přišel Zděnda s tím, že našel na internetu vynikající profil. Tak jsme to ihned nainstalovali do programu Profili a skutečně tam bylo Ca max. 1,5 (vztlak na poláře při 350 000 Re.) Profil křídla je však velice tenký a abych mohl použít spojky (uší), musel jsem zvětšit hloubku uprostřed křídla. Tak jsem pro zachování plochy zkrátil střed o 10 cm. Stejně Rolf z Erfurtu se stále rozčiloval, že se mu křídla SABRE nevejde napříč do auta. Výška nosníku uprostřed křídla zůstala zachována - nechtělo se mi to počítat znova - a mohl jsem nakreslit dokumentaci k frézování forem.

K tomu bych chtěl udělat malinkou poznámku. Za odtokovkou musí forma spadnout dolů asi o 2,5 mm. Tím je pak odtokovka do nože a nedělá to bubliny. Navrhování dřevěných forem a pak jejich připravení k laminování je na dlouhé povídání. Začalo úspěšné jednání se sponzory a dalo se to frézovat. Psal se začátek roku 2005. Téhož roku na modelářské dovolené na Rané dostal Pavel Marek první Lejdinu do rukou a po asi jedné hodině seřizování s ní zaletěl rychlost 16,5 s. Podle výškoměru to bylo z výšky 260 m. Já byl rád, když mi to dalo 20s. Musím ještě dodat, že na jedněch závodech loni jsem zaletěl 19,0 ale před bází A jsem to zvedl a proletěl bázi ve výšce kolem 50-ti metrů. Naváděl mi Roman Lomcovák a nikdy předtím jsem ho neslyšel tak sprostě nadávat. Nelze reprodukovat.

Když jsem model začal zalítávat, měnil jsem úhel mezi osou trupu a střední tětivou křídla od - 0,5° po + 3,0°. Skončil jsem něco málo nad nulou. Dost jsem laboroval s těžištěm i háčkem a opravdu to není sranda. Bez pozorovatele a kritika to jde velice těžko. Jsem samotář z donucení. Celou bandu, která mě vystrkala nahoru jsem nechal v Praze.

Ale ke stavbě.
Trup je třídílný, skleněný vyztužený uhlíkovými rovingy. Byl zkoušen i z Bazaltu ale nic moc. Nakonec je celouhlíkový. Problém s anténou je vyřešen vložením antény do výškovky, nebo strunou za výškovkou. Výškovka je sendvičová s uhlíkovým nosníkem. Křídla jsou třídílná, spojky z plného uhlíku. Stojiny v nosníku jsou laminovány v kovové formě. Skořepina z počátku balzová, nyní z Herexu 1,2 mm. Vnější vrstva je z velmi tenkého skla a uhlíkové tkaniny. Skořepinu uzavírá silnější sklo.

V úsporném provedení je uhlíková tkanina pouze přes klapku a pomocný nosník křídla. Do 90 mm. Bez toho by se klapky i křidélka kroutily. Vakuováno na 0,5 At. Na pomocné nosníky používám brčka O 5 a 6 mm. Na ně pak natáhnu uhlíkovou punčošku.Tím je zajištěna potřebná různá výška stojiny. Při kompletaci trupu jsou problémy s vložením háčku do připravené díry. Není nic jednoduššího, než magnet na teleskopické tyčce. Už žádné dlouhé kleštičky.

Létání, nastavení.
Model je velice hodný. Potvrzuje to hlavně dcera Iva. Pokud do toho moc nehrabe a nemá velké výchylky, pobije i manžela. To je pak doma tichá domácnost.
Vyžaduje to však dost letových režimů. 1. Start; 2. Výstřel; 3. Termika; 4 Přelety; 5. Rychlost. Dlouho jsem létal s jedním programem na výstřel a rychlost. Když jsem seřídil výstřel byla v háji rychlost. A naopak. Až když přišel třípolohový přepínač i do druhého kniplu je pokoj. Při změnách není nutno si rozházet najednou dva režimy. U MC-22 kterou mám, lze požadované letové režimy nastavit.

Normální let je celé křídlo v nule, taktéž přelety. Rychlost do 1 mm nahoru, také celé a pro start kolem 15 mm dolů. Vše se nastavuje hlavně výchylkami výškovky, ale také v malém rozmezí. Při kroužení v termice rád používám Batrfly 1 až 2 zoubky. Dobře se pak lítá úzký komín s velkým náklonem. Na rychlost nakládám 900 g a do nového trupu v celku se vejde 1,2 kg. Při startech je rozdíl mezi prázdným modelem 2,45 kg a s balastem 0,9 kg do 15 m. Spíš se dá říci, že je Lejdinka na mne už rychlá. Teď podle výškoměru létám při tréninku z 250 m kolem 18 s. Nový trup je malinko delší a VOP - 110° i větší. Chci s tím jít do luftu ještě letos. Léta jsem používal diferenciaci 2:3, ale asi Lejdině lépe sluší 1:3. Toto seřízení ale není moje. Za to mohou kamarádi z Jeseníku.

Cododat na závěr. Zatím jsem lepší éro nevymyslil a doufám, že úspěšnější sezóny ještě přijdou. Křídla z Lejdiny budou snad jednou lítat i jako elektra a myslím, že velmi dobrá elektra.

Rozpětí: 3100 mm
Plocha: 62,7 dm2
Profil: DP 1,89 - 7,83; malý negativ uší
Délka trupu: 1486 mm
VOP: motýl 116° - 580 mm - 6,3 dm2
Váha: 2450 g.

K tomuto povídání jsem Frantu Bayera donutil na konci minulého roku (2007) já. Již dlouhou dobu jsem sledoval, jak tento model na závodech lítá. Při hodnocení všech "vstupních hodnot" (možnosti tréninku, neexistence týmu, věk atd.) s jakými Franta s tímto letadlem soutěží a porovnání výsledků mne napadá jediné hodnocení Lady-je to špičkový stroj. Můj názor mi nezávisle na sobě potvrdilo více lidí z F3B party.

Roman Vojtěch

Fotografie: Franta Bayer
Text: Franta Bayer