Domeček na Lomcováku

Roman Vojtěch

Pos Vysokou Stěnou - F3F (9.2.03)

Oblast Hohe Wandu (Vysoká Stěna) je přírodní rezervace asi 40km na jih od Vídně. Vlastní Hohe Wand je útes, který se zvedá z roviny téměř kolmo až do výšky 300m. Délku stěny odhaduji asi na 2 km. Celý masív je ovšem mnohem delší. Vjezd do rezervace je možný až po zaplacení mýtného (poplatku).

O svahové soutěži na Hohe Wand jsem zaslechl první zvěsti někdy před dvěma lety. To bylo v době, kdy jsem vůbec netušil, že bych mohl na svahu (F3F) lítat i já.

Domnívám se, že tato akce nemá v celém světě obdobu a je to unikátní záležitost. Vašek Vojtíšek je jediný pilot z Čech, který se tohoto závodu zúčastnil již několikrát.

Nevěřil jsem vlastním očím! Ta kráva (nebo bejk?!) byla opravdu fialová:)

Jenom co jsme zbalili batohy v Donovalech a vrátili se z Viking Race 2002, už mi vrtaly v hlavě Vaškova slova: „Tam musíš jet! To prostě musíš zkusit!“ Namlsaný úspěchem českých barev na Vikingu, zjištěním, že letět „do díry“ je docela zábava, jsem tedy lákadlu Hohe Wandu nakonec podlehl. Sraz byl brzy ráno 15.září v Brně. Tam jsme vše přeskládali do jednoho auta a vzhůru dalších 150km; až za Vídeň. Na místo jsme dorazili kolem deváté hodiny ráno. Na startovišti byl již čilý ruch a aut tam bylo tolik, že nebylo kde zaparkovat.

Bylo docela příjemné zjištění, že nás většina rakouských pilotů srdečně vítala (Temelín ne-Temelín). Již dlouhou dobu je Vašek jediným zahraničním pilotem na této rakouské lahůdce (nebo že by občas Ruda Masný zo Slovenska?). Tentokrát jsme řady soutěžících ze zahraničí rozšířili já a Jirka Sodomka.

Před zahájením závodu jsme čekali v horské chatě na změnu počasí k lepšímu. Z leva já, Vašek Vojtíšek a Jirka Sodomka.

Setkali jsme se tam i s našimi dobrými známými z Vikingu. Otázka "letět nebo neletět dolů z kopce" byla pořád horká. Zde diskutuji se Stefanem Holbferem toto věčné téma.

V čem je tento závod tak výjimečný? Postavte se před panelák-mrakodrap vysoký 300 metrů, který ovšem stojí na mírném svahu. Soused Vám vyveze letadlo výtahem nahoru. Na smluvené znamení Vám větroň „mrskne“ dolů ze střechy (třeba ho i zapne). Letíte dolů, nesmíte si zaletět „za hlavu“, máte báze A a B (pomyslné, teoreticky rovnoběžné roviny A a B, kolmé na panelák, vzdálené od sebe 100m), rozpočet si musíte udělat takový, aby Vám to vyšlo na právě těch 10 průletů (pravidla F3F) mezi A a B. Vše je zrcadlově naopak, docela solidní kalup dolů a hlavně se doporučuje točit od „paneláku“, protože jinak se trosky ze stěny dost špatně sundávají. Vyhrává ten s nejrychlejším časem. Jak prosté a vzrušující :)

Ta malá černá šmouha označená bílou šipkou je Vaše letadlo. ...a teď se ukaž brácho! Situace byla o to komplikovanější, že nestojíte v pomyslném středu mezi rovinami. Rovina B ubíhala úplně jinak než rovina A.

Z této rampy se letos startovalo. Ne vždy to bylo tak pohodlné. Dříve byl startér v horolezeckém sedáku, jištěný lany a vykloněný do stěny odhazoval větroně. Větroně se k němu spouštěly na speciálním vozíku na dřevěných kolejích.

Po registraci jsem se nestačil rozkoukat a už jsme seděli v autě a zase začali stoupat serpentinami nahoru. Každý závodník si musí letadlo nahoru vyvézt sám. Počasí se mezitím zhoršilo a začalo pršet. Síla větru je na svah ideální, v nárazech přes 15m/s, pouze směr má drobnou vadu-fouká dolů Z KOPCE!!! Nikoho to evidentně nevzrušuje...

Jsme nahoře. Poskládal jsem Karkuláka (BigSting) a je třeba ho ještě donést do prostoru startu. Každé letadlo dostane svoje číslo. To je dobré si pohlídat, protože by Vám jinak mohli hodit dolů jiné letadlo :)) Konečně mám možnost vidět Hohe Wand i shora. Solidní díra dolů. Nic pro lidi trpící závratěmi.

Počasí se moc nelepší. Přesto musíme opustit letadla a zase sjíždíme dolů. Závod již začal a čas startu se neúprosně blíží. Leje, stojím pod stěnou a nahoře je moje éro bratru za 40 tisíc. Ze závodu nejsem nervozní, ale představa Karkule zalévané vodu mě drásá. Většina soutěžících je v úplné pohodě (aspoň tak vypadají, nebo že by ty jejich platy?). Když jsem nahoře viděl ty otlučené „mrchy“, tak se jim ani nedivím. Moje Karkule je (byla; na konci října v Mnichově po srážce ve vzduchu, už to má za sebou) překrásný F3B stroj s lakem jak od Ferrariho :)

Nebeská procházka. V případě blížící se bouře ihned opusťte vyhlídkovou rampu. To zní výhružně.

Naše krásné nové stroje čekají na start.

Už si ani nevzpomínám kdo to tenkrát vyhrál. Buď Hermann Haas "zlý muž VR2003" (zde v červené bundě) nebo Peter Hoffman. Oba špičkoví rakouští piloti. Hermann létá s NewStingem od Vaška.

Rovněž přistání bylo tvrdším někdy i mekčím :) oříškem. Byl to slalom mezi kameny a lejny! Já narozdíl od Hermanna trefil kámen :(

První letí Vašek. Vše zvládl v pohodě a dokonce i čas je zhruba na první desítku. Přicházím na řadu já. Startér stojící vedle mne se domlouvá s vrhačem nahoře pomocí vysílačky. „Nahoru, dolů, doprava, doleva, brzdy“ snažím se rychle plnit příkazy startéra vydávané v němčině a kvedlám s kniply jako o život. Zdá se, že vrhač nahoře potvrzuje správnou funkci a tak asi poletím se svým letadlem, to je příjemné zjištění:) Kývám na znamení startu a Karkulák se odlepuje jako tečka od vyhlídkového můstku.

V hlavě mi svítí červená kontrolka-„hlavně nepřepálit začátek“, protože potom se dole špatně vaří z vody. Nějakej pátek v F3B se teď docela hodí, tam musíte myslet na rozpočet pořád. Jsou to jenom větroně... Doletěl jsem OK a i ten první čas na tomto kopci byl někde na polovinu startovního pole. Bylo už hůř.

Zde musím ještě trochu objasnit techniku rozpočtu na přistání resp. posledních průletů. Ta je zde rok od roku komplikovanější-důvodem jsou bezpečnostní opatření. Například dříve, pokud Vám scházely průlety, jste si mohli ty zbývající do požadovaných deseti dolétat dole na louce. Prostě jste si přeletěli nad hlavou a pokračovali v soutěžním letu pod sebou.

Dnes už to nelze. Stojíte na cestě pod stěnou a ta je současně bezpečnostní linií (ta cesta), kterou nelze protnout. Tzn. vše musíte odlétat před sebou resp. nad sebou, nicméně přistát musíte pod cestou tj. pod sebou. Musíte mít dost energie nejen k výletu z báze A, ale i na následné bezpečné přistání pod cestou. Když to zvládnou oni, tak my taky, ne?!

Jako poslední z nás letěl Jirka. Je vidět, že toho má v F3B nelétáno nejméně a tak se koukám nahoru a sleduji ho při akrobatické sestavě. Není zvyklý létat tak daleko a občas ztrácí přehled nad tím, co jeho Bodlina (NewSting) ve vzduchu vlastně dělá. Nakonec se přeci jenom rozjel a vše vypadá pohodově. Problém nastal až dole. Jura vylétnul z Áčka a koukám, že se hrne na přistání. Ve zlomku sekundy mi to zapálilo a křičím na něj, že má pouze 8 průletů. Ještě dva!

Začalo krátké drama. Snažil se znovu vrátit do letového prostoru a doletět poslední dva průlety. Neměl už ovšem ani rychlost ani výšku a tak si nakonec musel přeletět nad hlavou a protnout zmíněnou cestu-bezpečnostní linii. Nula! Je docela nasranej, tak jak dovede být jenom on:)

Balíme a rychle jedeme opět nahoru s našimi letadly. Vašek letí za chvíli. Déšť se střídá se sluncem. Vypadá to spíše jak na apríl než na září. Druhé kolo je za námi. Začínám tomu přicházet na chuť.

Pořadatelé se rozhodují náhle závod ukončit! Důvodem je prý počasí a pokročilá doba (cca 15:00 hodin). Zpočátku tomu nerozumím a společně s jinými rakouskými piloty jdu protestovat, že jsem nejel 400km kvůli dvěma startům. Pořadatelé jsou neoblomní a trvají na svém. Působí to na mě dojmem, že vybrali startovné a aby ho nemuseli vracet, tak nás nechali dvakrát letět. Docela mě znechutili!

Každý let je zábavné divadlo pro všechny soutěžící i diváky.

Poháry pto vítěze.

Následuje vyhlášení vítězů Hohe Wand poháru a výsledků F3F Eurotour ( ...koukám, že z Jirky Sodomky udělali Slováka :)). Ze čtených jmen je docela jasné, že je to záležitost především rakouská. Občas se tam přimotá nějaký Čech, chtěl jsem říci Vojtíšek:)

Byla to zajímavá zkušenost tady to padání ze skály! Na Viking Race v Donovalech byl let dolů z kopce v prvních dnech něčím jako svatokrádeží a celá sezóna F3F skončila zde na Hohe Wandu; dole pod kopcem s hlavou zakloněnou nahoru. Docela příznačné pro podzim roku 2002.

orig 1998x600, 250k

Panoramatický pohled na oblast Hohe Wand

Dohadoval jsem se s Vaškem, že větroň se po odhozu z můstku propadne až o 50m než nabere odpovídající rychlost a může letět. Záznam z výškoměru to nepotvrdil. Se svojí Karkulí jsem se během necelých 10sec dostal téměř na výšku odhozu, potom jsem už přepínal na rychlost a tradááá dolů...

Zdroj: Roman Vojtěch
Autor:
Roman Vojtěch