Jaroslav Tříska

Viking na Baltu- F3F (26.10.04)

…dlouho jsem si nebyl jist, zda na německý ostrov Rujana, kde se letošní VR  konal, vůbec chci jet. Po mé letošní F3F sezóně v Česku, kdy jsem neodlétal jedinou soutěž, protože nikdy nefoukalo, mě děsila představa týdne prosezeného na baltickém pobřeží a vyhlížení větru…

S odstupem času mohu říct, že svého rozhodnutí jet v nejmenším nelituji - průvodce nelže - Rujana je asi fakt nejslunnějším a největrnějším místem Německa. A lítání na pobřeží a nad mořem je úžasný zážitek. Následující řádky jsou něco mezi deníkem, F3F průvodcem po ostrově a reportáží z jedné větší soutěže.

Pátek, 8. října 2004

Cesta ubíhala v pohodě nepočítám-li, že jsme neměli žádnou mapu, oběma se nám chtělo strašně spát, za což jsme ve výsledku dostali pokutu - s přihlédnutím na to že jsme zastavili na dálnici rozhodujíc se, odbočit-li, či nikoliv. Pak už jsme jen omylem zajeli do Polska a zase zpátky, pak ještě párkrát lehce zakufrovali, a hle - Kap Arkona nás vítá.

Ubytování ve Ferienwohnung Arkona nad naše očekávání - veliký apartmán s výbavou na co si člověk vzpomene, uvítání s kamarády ze Slovenska, kteří dorazili v jednom autě v šesti o něco dřív než my, a už hurá na kopec u obce Dranske trénovat - no, kopec - spíš několikametrová terénní vlna hned u moře. Spousta lidí, systém fronty na chvíli létání, zařazujeme se a během krátké doby vidíme éro roztříštit se o svah a za chvíli i jiné koupat se v moři, navíc se ještě vzdalovat od pobřeží…nakonec se našel odvážlivec - Bart Vaio, kalifornský surfař, který ho zachránil.

Vítr tak kolem deseti metrů, ale největší šok byl styl létání - něco na způsob „dánských rohlíků“ s tím, že přímá část letu co možná nejblíže hraně, pak vyplavat do cca deseti až dvaceti metrů a tam to zalomit zase dolů - když se to umí, je to bezkonkurenčně nejrychlejší. To nám ukázali D. Perlick s S, Goeblem. Zajímavostí je Fritz Kristoffersen z Norska, který létá s érem v konfiguraci jako by na zádech, ale s tím, že když jde na přistání, hodí éro na „břicho“ a sedne. Ale šlo mu to také moc pěkně.

Je jasné, že pokud chceme pomýšlet na dobré umístění, musíme se tomuto stylu hodně rychle naučit. No, zkoušeli jsme to, ale bude to asi pěkná fuška. Uvidíme.

Kolem deváté dorazil zbytek týmu, který vyrážel v 5,15 z Ústí, tak jsme se ještě zašli zaregistrovat a nafasovali obrovské žluté bundy místo startovních čísel. Praktické, ale vešel bych se do ní dvakrát…

Sobota, 9. října 2004

Budík nám zvoní v 8 hod., příjemná snídaně a v 8,45 je první briefing. Po něm přejímka modelů, která se vleče…no, čeká se tu na všechno. Dále je na pořadu dne oficiální trénink i s bázisty a časoměřičem. Po jedenácté vyrážíme na kopec, dnes se vítr stočil víc k severu, tak i my jsme změnili kopec - za osadou Lancken - je 12 m vysoký a vítr o kolem 6 ms.

Předtím jsme však ještě udělali zastávku ve vesničce Wiek, kde se podle spousty poutačů rozmístěných podél silnic měl konat právě a jen tuto sobotu nefalšovaný rybí trh. Místo toho nás ale přivítalo vietnamské tržiště s jedním rybím bufetem…

Lítání i přistávání bylo příjemné. Ne už tak množství lidí, kteří si přijeli zatrénovat jako my. Stála se zase fronta, pak vždy minutový let a šup zase do fronty…

Snažíme se vylepšit naše „rohlíkové“ zatáčky, ale jen se střídavými úspěchy. Váša málem zavěsil Vikinga do křoví, já ladím optimální množství olova v Nyxovi a během odpoledne dávám přijímač do New Stinga, který od jara stál opřený doma v koutě. Poprvé ho tam házím prázdného a letí bez potřeby cokoliv upravovat. Naložený 300g pak dosáhl času 55s, takový lepší průměr. Podobné časy letí i ostatní z týmu. Němci byli ale pořád o takových 5s rychlejší. Taky jsme od nich okoukali způsob startu, resp. stoupací fáze - místo stoupání s čumákem namířeným proti větru rovnou začnou s rohlíky mezi bázemi, přičemž posledním protnou A bázi ven už na rychlosti vlítávají do měřeného letu.

Za celé odpoledne jsme tak stihli mezi 6 a 8 lety… Balíme to po 17h, abychom stihli zahajovací ceremonii. Tam nás vítá ředitel soutěže Franz Demmler a pak ještě několik dalších lidí včetně starostky Rujany. Pak Franz prohlásil, že když už má hymny všech zúčastněných států (13), tak je také zahraje. Tak si každý tým vylezl na stupně vítězů a na nich si vyslechl svou hymnu.

Celé to bylo zakončeno žranicí spočívající v malém selátku, které se mělo rozdělit do žaludků všech cca 70 soutěžích, v to nepočítaje pořadatele a hosty… Dojedli jsme se doma.

Neděle, 10. října 2004

Tentokrát vstáváme po 7h., protože v osm už je briefing, na kterém se mj. dozvídáme, že dnes se bude létat přímo na Arkoně, na svahu vysokém asi 30m, vítr dopoledne kolem 8 ms a během odpoledne zesílil na cca 12 ms.

První kolo vyhrál Espen Torp časem 45s, my jsme se nikdo nedostali pod 50s, já a Ondra jsme pro jistotu hned sekli, takže časy přes minutu.

I na tomto vyšším kopci tu platí držet se co nejtěsněji nad hranou - pár metrů - a nikdy se pod ní nenořit, nese to tam podstatně hůře. Tento poznatek se ale některým z nás pořád nedařilo aplikovat i v praxi - ten zvyk z Rané je prostě hluboce v podvědomí…

V dalších dvou kolech se tisícovky dávaly už za časy pod 40s a nejvíc o sobě dali vědět podle očekávání Němci - především Herrigové a Kowalští. Jejich Shockery a Eclipse létají proklatě dobře a je vidět, že jejich majitelé mají zatáčky nadřené. Evidentně nám chybí aspoň pár hodin nalítaných na pobřeží a s našimi nejlepšími časy 44s (Radek) nebo 45s (já) dost pokulháváme ze špičkou. Hodnocení týmů - po prvním kole CZ1 na 10. místě, po druhém na 13. CZ2 na 17. Tenhle den na tomhle kopci nám prostě nesedl. A nebo jsme podcenili „předletovou přípravu“, takže tento večer dáváme pár plechovek u nás a pokračujeme s větším množstvím na družební návštěvu ke slovenskému týmu, který je na tom s výsledky podobně nevalně jako my.

 Pondělí, 11. října 2004

Další probuzení do slunečného větrného dne, vítr se stočil dále po směru hodinových ručiček a dnes foukalo z východu, briefing rozpačitý, protože pořadatelé nevěděli, zda na „vhodném“ kopci bude vůbec možno vytyčit bázi, ale nakonec se jelo - 30m vysoký svah u rybářské vesničky Vitt. Vítr dopoledne kolem 8 ms, odpoledne i 12 ms, směr mírně kolísal, takže chvílemi nesla levá zatáčka a pravá byla splachovací, potom zas naopak.

Když měl letět první soutěžící, zjistilo se, že B báze je tak zastrčená v křoví, že zvoník nevidí na letadla, takže se báze musela zkrátit na 82m, takže i časy pak byly kratší.

První (celkově čtvrté) kolo bylo daleko vyrovnanější a většina časů se pohybovala mezi 39s a 44s. I my jsme začali dobře, nejlepší čas jsem měl já - 40s, Radek a Váša kolem 42s. To náš tým CZ1 posunulo na 11.místo.

V druhém kole zalétl pěkně Váša - 38s, my kolem 42, takže celkově slušný standard, což nás v hodnocení týmů posunuje na 10.místo.

Třetí kolo máme také rozletěné docela dobře (až na Vášu, který seknul), ale v jeho průběhu se dává do deště a výrazně se mění podmínky, takže pořadatel rozhoduje pro dnes létání ukončit - co se stane s nedokončeným šestým kolem se neví.

V šestém kole jsem odletěl hned na začátku, takže v začínajícím dešti odnáším vše do auta a mířím se podívat do blízké rybářské vesničky - působí docela malebně, největší zásluhu na tom mají rákosové střechy místních domečků. Po pobřeží se vydávám až pod mis Arkona, je to křídový útes a když je člověk pod ním, působí impozantně…

Mezitím se všichni soutěžící odebrali do svých domovů a s Vášou jsme s blížícím se šerem (a k tomu i začínajícím deštěm) vyrazili ještě jednou na již liduprázdný svah natrénovat především ty správné zatáčky. Celkem létáme přes půl hodiny a s postupujícím soumrakem se nám začínají docela i dařit, především na nafukované straně. Vypadá to, že to chce před zatáčkou nejen model nadhodit, ale ve stoupavé fázi, kdy éro pořád letí na rychlosti, dát křidélka a za zlomek sekundy k ní i výškovku. Následující pravý čas a míra kontra křidélek je ještě důležitější než u normální zatáčky, jinak éro letí buď někam na moře nebo naopak do kopce. V obou případech je to provázeno nutným kormidlováním a ztrátou rychlosti. No, teorii bychom měli, uvidíme zítra co v praxi…

Na samý konec jsem si udělal obrovskou radost v podobě DSingu - stojíc na rovné louce za hustou řadou stromů lemujících pobřeží jsem Nyxe rozjel z asi padesáti metrů a hned od začátku bylo vidět, že to bude fungovat nadmíru dobře. Když éro chytlo optimální stopu, byla rychlost minimálně srovnatelná s těmi nejvyššími na Rané…adrenalin byl o to vyšší, že soumrak postoupil v tu chvíli do takové fáze, že barvy éra ztratily svůj jas a dobře patrná byla jen silueta… Prostě nádherné zakončení pěkného dne.

 Úterý, 12.10.2004

Tento den se nám létání docela dařilo a po 9.kole jsem byl na 28.místě, což je moje startovní číslo, v týmech jsme 10. Tyto informace jsme zjistili v místní hospůdce, kde byly vyvěšené a kam jsme se odebrali za kulturou a místními specialitami. Díky tomu jsem ani neměl čas nic psát, protože večírek pokračoval u slovenských přátel a poněkud se protáhl…Měl ovšem pozitivní vliv na naše středeční výkony… Jo a letový den jsem zase zakončoval dýsingem, tentokrát zase na jiném místě a s Bodlinou - o zážitky rozhodně nebyla nouze a nezávislý pozorovatelé se shodovali, že křídla byla ohnuta rozhodně o dost víc, než je zdrávo…

Středa, 13. října 2004

Vstávat se nám vůbec nechtělo, ale nakonec jako jedni z posledních dojíždíme na 30m vysoký kopec, tentokrát vzdálený cca 200m od toho včerejšího, tj. jižně od vesnice Vitt, vítr JV 8-12ms. Létá se ostošest a stíháme rekordní 4 kola za den, úctyhodný výkon pořadatelů a vlastně i soutěžících, protože nejtěžší je přistání a s modely občas „řežou“ i ostřílení harcovníci. V posledním kole se vítr mírně stáčí po kopci a co si vzpomínám, tak jsem snad nikdy do Bodliny nenacpal 11 špalků, tj. 770g. Dnes se nejlepší časy pohybují kolem 40s a stav po 12.kole byl - tým 10.místo, jednotlivci já 20., Váša 30., Radek 31.

 Čtvrtek, 14. Října 2004

Létá se na stejném kopci jako předevčírem, počasí stejně slunečné i větrné. Ulétána 3 kola, po 16.kole jsem na 14.místě, tým 9.

Váša měl karambol - v 15. kole, podmínky průměrné, dokončuje poslední zatáčku a tlačí éro do cíle…ale najednou praskání větviček a Viking se točí nad hranou vzduchem a zapichuje se špicí do země…kus křídla chybí a Váša zapisuje 0, kterou sice v konečném výsledku škrtnul, ale stejně.

Dolétáno je o půl čtvrté, takže zbývá spousta času si ještě zalétat jen tak, případně zatrénovat. Ubírám se s Nixem na vedlejší kopec (na kterém se shodou okolností bude létat další den) a 70 min v kuse si užívám nádherného polétání na hraně, párkrát prostřídaného dýsingem. Trénink těch optimálních zatáček je výborná zábava a každá povedená člověka potěší, navíc po úspěšném soutěžním dni. S Nyxem je to radost, správné provedení je následující - z přímého letu nadhoz výškovkou, skoro současně s tím i křidélka, pak kontra a dokončení zatáčky - podle podmínek na kopci pak ještě záleží na výšce nadhozu, optimální se jeví mezi 5 a 15 metry. Je-li vyšší, prodlužuje se dráha a ve stoupavé fázi éro zbytečně vytrácí energii, kterou pak zase musí získávat.

Pátek, 15.10. 2004

Na dnes už nebyla předpověď nic moc, nakonec ale celý den vydržel bez deště a stihla se odlétat plánovaná 3 kola, čímž se jejich počet završil na úctyhodných 19. Výsledky - já 11., Radek 30. a Váša 37. Týmy CZ1 8. a CZ2 21.

Po soutěži zase chvíle polétání. Na DS se nedostalo - za lesem bylo plno - honily se tam v jednom kruhu hned 3 éra - neskutečná podívaná a i ten svist stál za to.

Večer absolvujeme ještě přednášku H. Quabecka na téma „Teorie DS“, ale je to až příliš vzdálené od reality, než aby to obyčejnému člověku k něčemu bylo, navíc napěchované spoustou vzorců a grafů…

Sobota, 16.10.2004

Ještě včera se předpokládalo, že dnes už bude skoro určitě pršet, ale hle, je sice ocelově šedá obloha, ale ani kapka, takže po obligátním briefingu je naším cílem Groorer Berg vysoký asi 30 m a mířící k jihu. Krásný kopec skoro bez křovisek, vítr v době příjezdu kolem 8 ms. V plánu je odlétat poslední, dvacáté, kolo. Důvodem je nejen hezky kulaté číslo, ale i fakt, že při 20 kolech by se škrtaly 2 nejhorší výsledky.

Nakonec ale počasí nepřeje a pořadatel nejdřív rozhoduje kolo rozdělit na 2 části s dvěma 1000, ale sílící mrholení a slábnoucí vítr (poprvé za ten víc než týden…) nedovolují kolo ukončit.

Večerní vyhlášení výsledků proběhlo rychle a až na 3. místo Norů v týmech, v německé režii. Banket v místní stodole byl bohatý, ani ne moc bujarý, protože už v průběhu večera se hodně soutěžících vypravilo na dlouhou cestu do svých domovů.

 Závěr (subjektivní): výborná soutěž i polétání, kdy každá minuta ve vzduchu byla potěšením. Bezvadná parta a atmosféra. A umístění? Na to, že jsem se letos ani nekvalifikoval na mistrovství republiky F3F a byla to má první letošní svahová soutěž, mohu být se svým 11. místem docela spokojen.

Výsledky na www.f3f.de 

Zdroj: fotografie Jaroslav Tříska, Roman Vojtěch, Růži Musilová a Kevin Newton
Autor: Jaroslav Tříska