Mobil zvoní ve 04:00, skáču z postele a nevím co se děje! Jo, my vlastně jedeme na HoheWand (krycí jméno HoheDole). S Vaškem a Michalem si dáváme rychlou snídani a už to mydlíme ranní mlhou přes Svitavy a Brno dolů na Vídeň. Oči mi jdou průběžně šejdrem a přemýšlím, zda by nebylo lepší kdyby všude pršelo až do jara.

Přijíždíme pod skálu u Wienner Neustadtu, je slunečno a je dokonce náznak větru nahoru do skály! To zde zažívám poprvé v životě. Většinou fouká dolů z kopce 15m/s a leje. Dostávám startovní číslo 6 a Vašek 47 (49 soutěžících).

Nasazuji Ransdorfovi křídla (krásná představa) a už mi ho rve z rukou obsluha shuttlu (dodávka předělaná na dopravu letadel nahoru na skálu).

Ještě s ospalkami v očích stojím najednou na startu a Ruda Čech (Rudder Check-kontrola ovládání modelu) mi odříkává: "Tři, dva, jedna, model odhozen". Z můstku nahoře se odlepuje malá "muška". Opravdu si v duchu potvrzuji smysl otáčení modelu a jeho reakci na pohyb kniplů, což je příznak velice varovný neboť běžně o tom nepřemýšlím. Potom už ale není na nic čas.

Již v druhém kole upravuji výchylky malým panáčkem výborné Zubrovky od kluků z Polska. Prospělo nám to. Díky chlapi!

Pokud to tedy zkrátím, tak v celkovém pořadí já 5. a Vašek 7. Škoda, že Grebeníček ležel ve futrále. Na tu bídu ale mohlo být i hůř ;-) Teď už "jenom" WelshOpen v Británii...

Výsledky PDF 70k a další fotografie