Viking Race 2006 -F3F (21.09.2006)

Na Viking Race do Skotska si Češi mohli vzít dvě tříčlenná družstva. Jedna skupina vyrážela v neděli 3.září ve složení Radek Plch, Filip Kalenský, Vašek Bláha, Roger Svatoň. Druhá skupina (Já a Jiří Baudis) vyjela o den déle. Všichni závodníci tam chtěli být dříve, aby si vyzkoušeli místní kopce a podnebí.

Můj výlet do Skotska začal už v pondělí 3.září naložením věcí v Chotěboři a odjezdem do Jeseníku, kde na mě už čekal Jirka s napůl naloženou Hondou. Přeházeli jsme věci z Eskorta a ve 4 hodiny ráno jsme vyjeli směr ostrovy. Cestou jsme museli ještě absolvovat menší zajížďku k Robbemu pro Jirkův VF modul. I když to Jirka valil kolikrát i přes 200 km/h, trajekt v Harlemu jsme nestihli asi o půl hodiny. Ne snad že bychom ve městě nebyli včas, ale Holandské značení ve městě jsme nepochopili doteď. Pouhých 100 m před samotným dokem měli první ukazatel na přístav, kde už jsme to mohli vidět sami i bez cedule.

Po dlouhém hledání hotelu nás uložili v Tulip Hotel v samotném centru Harlemu. Po prohlídce krásného gotického centra města jsme zakotvili v jednom zapadlejším baru, kde měli opravdu výborné koláčky. Měly i takový divný vedlejší účinek, že jsem potom asi 2 hodiny nemohl trefit zpátky do hotelu, i když jsme od něho byli jen 300 m. Hned brzy ráno po probuzení v 10 hod. jsme si šli zamluvit lístky na další trajekt. V 17 hod. trajekt odrazil od břehu a již v 9 hod. ráno jsme se vyloďovali v Newcastlu. Cesta po levé straně nedělala Jirkovy žádné potíže a již v poledne nás vítala pláž v Pettycur Bay.

Ubytování bylo zajištěno v karavanech. Podle papírů pro 6 lidí, ale podle složených věcí okolo karavanu od druhé české výpravy se nám to zdálo podezřelé. Po shlédnutí karavanu zevnitř nás mohlo trefit. Byl to karavan pro dva. Dvě děti a jedna širší přistýlka pro jednoho na kterou by se stěží vešli dvě děti. Šli jsme se zeptat referentky, jestli by tam neměli ještě jeden volný karavan. Nechápavě na nás koukala, co jako chceme, že jsme si ho objednali, že je pro 6 lidí a další karavany volné nejsou. Do toho ještě přišel ředitel kempu a začal nám vykládat jací jsme bordeláři, že se nám povalují věci okolo karavanu a že to máme okamžitě odstěhovat dovnitř. To Jirku nastartovalo k takovému slovnímu výkonu, že jedním dechem seřval ředitele plynulou angličtinou. Ředitel se oklepal, odešel na chvíli za recepci a přinesl další klíče od velkého karavanu, ale že si musíme platit oba. Jirka zašustil v peněžence a už se ředitel jen usmíval.

Totéž odpoledne jsme ještě vyrazili na trénink na Lomond Hill. Kopec vypadal jako u nás Raná, ale dvakrát tak veliký. Foukalo kolem 8 m/s a termika chodila jedna za druhou. Prostě to nemělo chybu. Po hodině létání jsme toho raději nechali, protože únava z cesty na nás již byla znát. Večer jsme ještě s Filipem ztrestali půlku Jasoně na pohřeb jeho Askota, kterého odpoledne zasadil bez jedné půlky křídla mezi kameny do svahu.

Druhý den si kluci udělali výlet na Lochneské jezero a my jsme s Jirkou vyrazili na kopec, kde minulý den Filip vyhrabával špičku Askota ze země.
Kopec to byl ještě nádhernější než první den. Termika byla opět všude, vítr nad 10 m/s. Celý den na něm utekl jako voda. Navečer probíhala přejímka modelů, na které pouze změřili rádius špice a nalepili trupu samolepky. Kolem 20 hodiny bylo oficiální zahájení Viking Race 2006. Předali nám startovní čísla, oznámili nám že je 90 závodníků a jedna závodnice.

Ráno v 8 hod. začal první breefing. Dozvěděli jsme se na jaký kopec jedem a do kolika hodin by se mělo létat. Zvolili Lomond Hill, ale z druhé strany než co jsme trénovali ve čtvrtek. Skoti nás překvapovali nejen svým neustálým humorem a optimismem, ale i nesmyslným čekáním a protahováním zahájení nultého kola. Jen samotné báze každý den stavěli přes hodinu, a co nás ještě víc zarazilo, stavěli je 20 m za hranu odkud nebylo možné vidět dolů. Toto se nám hned v prvním kole vysvětlilo, protože jejich styl připomínal spíše rohlík než klasické létání na českých kopcích. S touto taktikou se nikdy nedostali pod hranu kopce. První se mohl přesvědčit Radek o divných zvycích zvoníků ze Skotska (ti jinak byli taktéž závodníci). Během letu mu zvonili delší a delší báze. V posledním průletu si poslechl zvonek tak o dobrých 30 m dále, než byla báze. Čekali jsme vysvětlení a doslalo se nám jen to, že bázisti nemusejí vstávat ze židle a budou zvonit až letadlo uvidí a že báze přestavovat nebudou, protože máme létat nahoře. Toto vysvětlení nás sice neuspokojilo, ale víc jsme z nich nevyrazili. V nultém kole byla na všech závodnících vidět nervozita a hodně jich posekalo (otočili dříve než jim cinkli). Nulté kolo skončilo ve 14 hodin

Následovala 30 minutová pauza. Zřejmě měli času dost. Konečně jsme se dočkali prvního kola. Odzávodilo 37 pilotů a začalo foukat z boku. Čekalo se 30 minut a kolo museli zrušit, protože přestalo foukat úplně. Na další den ohlásili breefing znovu na osmou hodinu. Vše se opakovalo jako ve dni předchozím. Než tam pořadatelé dojeli byla hodina pryč, na postavení bází zase další hodina a začalo se létat až v 10 hodin. Z počátku byl vítr slabší, ale závodníkům okolo 30. místa začalo chodit termika. Nejrychlejší let byl za 46 sec. Výborně zaletěl Váša. Za 10 minut po něm však začalo pršet a soutěž museli přerušit.

Kolo rozdělili na dvě skupiny a Váša musel letět znova, kde už však nechytil tak výborný vzduch. Ve druhém kole přesunuli báze více do levé strany. Problém by s tím žádný nebyl, kdyby pravá báze alespoň trochu vykukovala za kopcem. Pravá báze se tím stala létatelná pouze na odhad. Na to jsem doplatil i já, když mě přišla krásná termika a já jsem hned seknul na třetí zatáčce. Toto kolo se už dolétalo celé. Večer jsme pak šli s Filipem a Jirkou probrat taktiku na další den do tanečního klubu v Kirkaldách. Když všichni tvrdí že angličanky nejsou pěkné, tak tam to byli jen samé vyjímky. Vůbec se nám tam odsud nechtělo.

Klidně jsme tam mohli zůstat o něco déle, protože ráno nás přivítal silný déšť. Oznámili nám, že se bude čekat do 12 hodin a pak se uvidí. V 10 hod. však měli telefonát od slovenského týmu, že jsou už od rána na kopci, že tam neprší a jak si to představují, že se nelítá. Na jejich poměry celkem rychle svolali závodníky a vyjelo se na kopec. Ten den se odlétalo jen jedno kolo, ve kterém jsem si konečně pořádně vyzkoušel místní termiku.

Ve čtvrtek byl breefing svolán v 7 hod., takže pod kopec jsme se dostali už v 8 hodin. Po příjezdu jsme však všichni zjistili, že kopec je zavalen v mlze. Až kolem 10 hodiny se mlha začala protrhávat a mohlo se začít bojovat. Začalo se v poměrně slabých podmínkách a vítr během dne zesiloval. Večer již foukalo 15 m/s. První let mě opět přišla termika a nadělil jsem všem přes 7 s.

Moje nadšení netrvalo dlouho. Lety se začaly přerušovat z důvodu bočního větru a po 30 minutové pauze se kolo restartovalo. Ten den si ale chuť napravili všichni ostatní z české výpravy. Filip si dvakrát dokonale zaletěl termiku. Jirka a Roger se srovnali mezi báze a nepřelétávali. Radek taktéž předvedl dva dokonalé lety.
Do posledního dne určeného k závodění jsme se probudili za bubnování kapek deště na střechu karavanu. Po vyhlédnutí z okna bylo všem jasné, že včerejšek byl poslední létací. Celá obloha byla zadekovaná na všechny směry. V poledne pořadatelé oznámili konec soutěže. Jirka měl naplánované F3B v Lunenu, tak jsme všechno sbalili a v 17 hodin jsme najížděli na trajekt v Rosythu (50 km od Edimburgu). Něco jsme na lodi popili a pojedli a se zavíračkou jsme si šli lehnout. Zase se nám nechtělo, ale co se dalo dělat.
Tato plavba do Holandska byla však o něco delší a hned ráno jsme pocítili mořskou nemoc. To se nakonec vydržet dalo a kolem třetí hodiny jsme dorazili do Lunenu. Tady už na Jirku čekali béčkaři se kterýma dlouho do noci řešili, jak jsou ty efka příšerný.

Skotsko bylo nádherné, takové kopce mít u nás, tak lítají svahy i všichni béčkaři. Počasí na místní poměry bylo super, klukům hranolky také chutnaly a polétání před soutěží bylo bezkonkurenční. Kdybych však měl jet na soutěž pořádanou tímto klubem, tak se raději dobrovolně dám na lodičky.

Nakonec bych chtěl i tímto článkem poděkovat Jirkovi za velkorysé sponzorství nejen na tomto mistrovství, klukům za dobrou spolupráci a Číňanům za pomoc s Fernetem.

Fotografie z Viking Race 2006

Zdroj: Ondřej Rezler a další autoři fotografií včetně www.knewt.com
Autor: Ondřej Rezler