Ahoj Romane,

i letos jsem se nějakým zázrakem kvalifikoval na MČR. Napíšu pár postřehů.

V první řadě bych chtěl vyseknout poklonu pořadatelům LMK Česká Metuje a LMK Broumov. Kluci zvonili, roztahovali báze a měřili jak o život. Rihard Kohl sehnal sponzory, díky jimž si každý nakonec odvezl nějakou drobnost a vlastně to celé ošéfoval, ač bydlí od místa konání víc jak 80 km. Klobouk dolů.

Pátek - Přijelo nás 26 kusů, proběhlo přihlášení, proslovy a nastalo čekání na ukončení deště. To bylo zpestřeno měřením přesnosti krystalů našich vysílačů Tomášem Bartovským a promítání záběrů od Jardy Vojty z Walesu. Přibližně dvě hodiny po poledni přestalo pršet a začalo popojíždění po kopcích, na které by to eventuelně mohlo foukat. Nakonec jsme zakotvili na Bohdašíně u Červeného Kostelce. Kopec pravda žádná Raná, ale protože lepší nebyl, odlétala se tady dvě kola. Byla to obrovská loterie, vítr šel mírně z leva, někomu vzduch přišel, někomu ne. I když válo 5-8m časy nebyly nic moc a kdo vzduch nedostal, měl docela hoňku se udržet. Létalo se téměř do tmy a tento den jsme najeli 44 km (proč tohle píšu pochopíš později). Večer bylo tradiční rozebírání letů, závidění bublin a doplňování tekutin.

Na sobotu byla předpověď velmi příznivá J 4 - 8 m/s. Padlo rozhodnutí Horní Albeřice - Lysečiny. Místní borci (špioni na kopci) nás nechali dojet až pod svah zřejmě proto, abychom i my viděli, že to fouká po kopci a prší a že to tam rozhodně fungovat nebude. Sjeli jsme tedy z hor k nám do Malých Svatoňovic ke Skoku (pro znalce ke drátům či
pylonům). Tam se odlétalo pět kol, po kterých bylo rozhodnuto. Ve čtyřech kolech funělo 4-9m téměř rovně, páté kolo bylo opět o klice na vzduch. Škoda procestovaného času - mohlo se odlétat o dvě kola víc. Najeto 110 Km. Večer se opakoval, ale na některých závodnících byla vidět značná únava z večera předešlého.

Neděle - předpověď mizerná. Někteří volnomyšlenkáři navrhovali opět Lysečiny, jiní, řekl bych až rebelové, při pohledu na ukazatel směru u ubytovny, na kterém bylo "Severní pól 2852 km" říkali, že tam budou určitě taky nějaké kopce, že bychom mohli zajet tam. Nakonec se pořadatel rozhodl pro kopec u Ruprechtic vzdálený pouze 12 km. Nefoukalo, ptáky jsme pohazovali do termiky. Míra Trsek opět nezklamal. Po kremaci Vertiga před dvěma měsíci u Drátů (1 a 2) opět ukázal jak je akční a chtěl přeseknout křídlem Cerese betonový sloup stojící na svahu. Bohužel tentokrát vyhrál sloup. No nic Mirku, nezoufej, příště to bude chtít dát letadlu větší švunk a třeba nad sloupem vyhraješ J. Ve dvanáct hodin bylo zaveleno k ústupu z kopce na ubytovnu, kde byli vyhlášeni a dekorováni ti nerychlejší. A to byli:

1. Radek Plch, 2. Vašek Vojtíšek a 3. Filip Kalenský

P.S. Za tři dny jsme za větry ujeli asi 180 km, čistého měřeného letového času měli ti nejlepší okolo 7 (sedmi) minut. Co k tomu dodat - snad jen: "A není to málo Antone Pavloviči?" Dále mě dostala poznámka Petra Palasmana, že kdybychom měli nalétáno tolik, co máme naježděno za větrem, tak jsme všichni mistři světa.

Na svahy jezdí bezvadná parta lidí, z nichž někteří již prohlédli a nebojácně zkoušejí i jiné kategorie (všimni si, že záměrně nepíšu jaké).

P.P.S. Loni jsem Filipovi sliboval odvetu.málem to vyšlo J. Tak snad zase za rok.