Stavanger - F3F (23.05.2007)
Tato výprava začala výplodem mých mozkových závitů, které si řekly, že v Norsku jsem ještě nebyl a tudíž bych jeho návštěvu mohl spojit s účastí v závodu F3FContest tour. Pokusím se teď ohlédnout zpětně za celou akcí.
Pro tuto akci se mi povedlo nadchnout ještě Mirka Trska, který si chtěl otestovat specifické podmínky pobřežního létání a mého dlouholetého kamaráda Jardu, který je vášnivým cestovatelem a zlomit ho pro návštěvu Norska nebyl problém. Vyrazili jsme ve Středu 16.5. v 16hod.
Cesta měla několik etap: První byla zakončena v Dánském přístavním městečku Hanstholm (pozorní čtenáři Lomcovánu vědí, že se tam před měsícem konal také F3F contest). První část tedy měřila cca 1150km. Proběhla naprosto bez problému. Nutno však podotknout, že v zemi jako je Dánsko bych si představoval, že koupit pohonné hmoty by neměl být problém. Opak je však pravdou. V nočních hodinách se dostat k pohonným hmotám je velice složité. Drtivá většina čerpacích stanic je zavřená. Benzín se platí ve speciálních automatech u stojanů. Hlavním problémem je nemožnost placení v Eurech. Pokud najdete pumpu, kde je tento stojan uzpůsoben také pro placení kartou je také doplněn štítkem, který říká, že platit je možno jen kartami dánského původu. Platbu kartou z jiné země původu, proveďte uvnitř. To je však nemožné, protože pumpa je uzavřena od 20-08hod.
Po 13ti hodinách cesty nás přivítalo přístavní město. Protože jsme měli 2 hodiny čas, udělali jsme si malou prohlídku vcelku mrtvým městem. Cestou po jedné odlehlejší ulici jsme narazili na ohradu s koňmi. Jednoho koně jsme přiměli k tomu, že se pokusil změnit polohu z pohodlného lehu. Jaké bylo naše překvapení, když kůň při získávání potřebné stability se pravděpodobně nad něčím zamyslel a lidově řečeno „hodil záda“. Povedlo se mu, při tomto saltíčku vklínit hlavu pod drát elektrického ohradníku. Ohradník ale neměl slitování a v pravidelných intervalech uděloval milému koníčku dávky elektrické energie. Podle reakcí zmítajícího se zvířete zapleteného do drátu s pulzujícím proudem bylo množství proudící energie do jeho hlavy větší než malé. Zdivočelé zvíře již nedbalo bolesti a zpřetrhalo ohradník. Začalo prchat vstříc novým a snad lepším zítřkům na svobodě. Když jsme zjistili, že celé stádo má v úmyslu následovat svého druha byl čas se nenápadně vypařit.
Po krátké prohlídce opevnění z 2.světové války jsme se nalodily na trajekt směr Kristiansand (NOR). Katamarán, který pobral snad 40 aut, v nás budil respekt, ale i zvědavost. Samotná cesta byla zážitkem, na který se nezapomíná. Moře bylo klidné a 4 turbíny nás hnaly rychlostí přes 65km/h! po dvou hodinách nás přivítalo až nezvykle pěkné počasí. Bylo bezvětří, teplo a slunečno. Po výslechu od celníka, který se nás celkem 4x zeptal, jestli nevezeme drogy, jsme vyrazili vstříc posledním 250km. Ze začátku nás drtilo omezení rychlosti na 60km/h. Krajina byla natolik krásná, že až oči přecházely, vše podporovalo sluníčko a blankytně modrá obloha. Protože se nám nepovedlo najít kontaktní adresu, sjednali jsme si telefonicky s Espenem schůzku. Bylo to u místní čerpací stanice v městečku Sola nedaleko Stavangeru. Protože krásně foukalo, nechali jsme se dovézt na blízký kopec nad mořem. Pár lidí tu již hoblovalo hranu, přidali jsme se a ladili modely až do večera. Večer jsme se jeli ubytovat. Ubytoval nás jeden místní závodník a Espenův přítel, který od nás dostal familiérní přezdívku „Kája“ jelikož jsme ani po třech dnech nebyli schopni vyslovit jeho jméno.
|
V pátek ráno pršelo, přesto se jelo na kopec nad přístavem a čekalo se na letové počasí. Kolec s převýšením cca20-30m vykazoval nepříjemné turbulentní proudění, vítr 15m/s. Odlétalo se jedno kolo a to bylo pro tento den vše. Déšť však vyloučil odlétání dalších kol. Povedlo se mi zaletět litr, a z tváří místních zasloužených svahařů bylo možné vyčíst překvapení. Ascot letěl přesně tak jak měl. Míra letěl dobře, Vertigo si jen pískalo. Jarda se nechal ukecat a zvonil na bázích.
Veškeré naše letové naděje se upínaly tedy k sobotě. Vyšlo to v sobotu super pořasí s větrem 15-20m/s na stejný kopec jako předešlý den. Soutěž se rozjela kolem 11hod. dopoledne. Časy byly velice vyrovnané. Byla to bitva doslova o desetinky ve které Mirek s Vertigem několikrát pěkně zaletěl a vyTrsil drápky. Moje časy se pohybovaly velice slibně, přidal jsem další litr a i další časy byly velice kvalitní. Čas plynul, modely se demolovaly, a vítr se točil. Bylo rozhodnuto o přesunu na jiný kopec. Vše klapalo a během půl hodiny se začínalo již na jiném kopci.
Kopec byl velice nízký a bylo jasné že tady se bude lámat pomyslný chléb. Začalo se s naprosto rovným větrem. První kolo na tomto kopci jsem vyhrál, to se psala již 6tá runda. Na Mirkově letu bylo vidět, že nad mořem nikdy neletěl a jeho model na to není ani seřízen. Bojoval však jako lev a dával do toho maximum. Vítr se však začal znovu točit. Tento moment bych nazval zlomovým! Svah nad mořem vysoký 10-12m s bočním větrem mám to dával pěkně, jak se říká „sežrat“, zde se projevila naše nezkušenost se seřízením modelu a začali jsme to pociťovat na časech. Během 5ti kol jsme jen bezmocně přihlíželi jak nám soupeři unikají. Já jsem se však nebyl ochoten smířit s touto skutečností. Bylo vidět, že mé špatné časy domácí piloty velice těší. Rozhodl jsem se k radikálnímu přestavení seřízení letadla.
Trvalo mi 4 kola, než jsem pocítil efekt. Že úprava bude spočívat v posunutí těžiště bylo jasné ale až praxe ukázala o kolik. To, že model nejel proti větru a v otáčce se zastavoval byl primární problém. Eliminovat tento jev a dosáhnout sekavé zatáčky bez ztráty rychlosti i proti větru se mi povedlo posunutím osy těžiště balastu a ještě přidáním 100g do čumáku. Nutné bylo samozřejmě zvětšit i výchylky. Zní to až neuvěřitelně ale díky této úpravě se stal model konkurenceschopným!! Bohužel však až v posledním kole. Sice jsem byl velmi zklamán z průběhu posledních kol, kdy jsem přišel o jasné vedení. Ale na druhou stranu jsem rád, že se mi povedlo odladit model i do těchto podmínek. Mirek na tom byl podobně, do letového seřízení svého Vertiga však radikálně nezasahoval a dolétal s časy, které nebyly nijak oslnivé.
Soutěž byla ukončena po 12 kolech, které důkladně prověřily jak piloty tak techniku. Hodně pilotů svá letadla zničilo, což svědčí o obtížnosti letových podmínek. Ascot opět nejrychlejší čas na kopci (stejně jako na contestu Hanstholm v Dánsku) a to 40,09s! Modelu v těchto podmínkách svědčilo veliké plošné zatížení. Váha modelu při soutěžním rekordu byla 4000g!! Mé předpoklady se tudíž naplnily. Na kopci se sešla evropská F3F elita a to piloti z Norska, Švédska, Dánska, Čech, Slovenska, Anglie. Opět jsme se poprali s těmi nejlepšími a ukázali, že nejsme žádný B-čka. Mirek se umístil na 7.místě. Já jsem vybojoval 2. příčku. Myslím, že je to dobrý výkon a nemáme se za co stydět. Se zvoněním výrazně pomáhal Jarda, kterému tímto velice děkuji.
Na sobotní večer byla nachystána zahradní párty. S vyhlášením výsledků a předáním cen. Jako vždy byla sranda. Jelikož nás čekal odjezd v 04h ráno, směr trajekt z párty jsme utekli ještě za světla, to znamená před půlnocí. Kluci měli malinko problém srovnat se s délkou denního světla, kdy se rozednívalo po 03h ráno a stmívalo před půlnocí. Jediné co ještě stojí za zmínku byla cesta trajektem. Čekal na nás ten samý, kterým jsme jeli již do Norska. Splnilo se nám totiž přání a byly vlny. Zábavné to bylo pro většinu posádky prvních 15 minut. Po vyjetí na otevřené moře a zrychlení na 72km/h, kterých dosahoval trajekt při klouzání po vlnách, se barva drtivé většiny cestujících začala měnit na mírně řečeno nezdravou. Po hodině cesty bylo jasné, že přežijí jen ti nejsilnější. Takticky jsme vyklidili místa na sezení u záchodků, kde seděli nedočkavci, kteří měli v úmyslu podělit se o svou snídani s kýmkoli kdo šel kolem. Po hodině a půl plavby leželi již lidské trosky naprosto všude, v uličkách, mezi sedačkami apod. s papírovými pytlíky připravenými k rychlému použití. Nás se tento problém naštěstí netýkal, po vylodění jsme se dali v místní hospůdce teplé jídlo, na kterém jsme si pochutnali. Vesele jsme při odplouvání trajektu mávali všem usmívajícím se cestujícím na zadní palubě trajektu, na které tak nádherně svítilo sluníčko. Jistě byli všichni před jízdou po obědě…
Výsledky a foto: <http://www.f3x.no/index2.htm> a <http://www.workflow.as/jogrini/diary/index.htm>
Fotografie: Jaroslav Pažout
Text: Filip Kalenský
