Pro účast na seriálové soutěži mistrovství Slovenska jsme se rozhodli z důvodu přátelského pozvání od našich slovenských kamarádů. Cesta z Prahy trvá kolem 6ti hodin a jelo nás plné auto. Řidiče nám dělal R. Rozvoda, navigátora T. Winkler a já jsem se vetřel na zadní sedadlo. Protože se soutěže zúčastnil i reprezentant Rakouska, byla soutěž dokonalou přípravou na mezinárodní contest, který se bude konat koncem června. Pilotů se sešlo 24.

Pokud v Donovalech vyjde počasí, je to jedna z nejhezčích lokalit pro svahové létání na světě. Nemyslím tím, kvalitu vznosu, ale celkové prostředí, které poskytuje jarní pohled na zasněžené vrcholky pohoří Velká Fatra. Předpověď počasí pro sobotní den byla, jak je již v poslední době zvykem, naprosto nesoutěžní. Pro představu se jednalo o J 0,5m/s na vrcholu Zvolen (1400m n.m.).

Naštěstí se tato tragická předpověď nevyplnila. Po celý den foukalo 4-8m/s. Ač to zní paradoxně, soutěž zachránila bouřka. Blížící se fronta s blesky před sebou tlačila vítr a troufám si říci, že tři kola z pěti, které se povedlo v sobotu odlétat, byla v ustáleném proudění jižního směru s poměrně vyrovnanými podmínkami.

Sobotní den byl přehlídkou kvalitních výkonů domácích pilotů. Ti se při bojovém pokřiku: " Boha jeho lietaj" dostávali do tranzu, který známe jen z dokumentů o japonských Kamikadze. Kdo to nezažil, neuvěří! Artur F. (www.thuro.at) z Rakouska se marně snažil o stejné nabuzení pokřikem: "TORA TORA" ovšem do soutěžní nálady mu chybělo spolykat okolo půl litru borovičky a kilo korbáčiků. Sobotní den jsme ukončili zapíjením kvalitních výkonů v místní kolibě.

Celou sobotní noc vládla pohoří bouřka. V neděli ráno se pomalu protrhala oblačnost a severovýchodní vítr sílil na 4-7m/s. Na severní svah foukalo hodně zprava ale podařila se odlétat 2 kola. Poté vítr povadl stejně, jako soutěžní nasazení závodníků pro probdělé noci a odjezd lanovkou ve 14:00hod byl ideálním řešením.

Soutěž byla dokonale zorganizována, zásluhu na tom měl celý pořadatelský team kolem M.Masla, který dokonce neváhal zapojit i část své rodiny. Vše fungovalo jako švýcarské hodinky. Za zmínku jistě stojí i provoz lanovky, který byl domluven jen pro potřeby soutěžících. Sezóna samotná a tím i provoz totiž začíná až v půlce června.

Protože se jízda lanovkou zdála již rutinní záležitostí, dal jsem si kopec i s kompletní bagáží pěšky. V propagačním letáku je uvedena délka lanovky na vrchol Zvolen 800m s převýšením 400m. Myslel jsem si, že mě jen tak nic nezaskočí, ale takto náročnou cestu na "vrchol" již dlouho nepamatuji. Metrová mokrá tráva pod lanovkou s promáčeným terénem po bouřce byla nemalým oříškem. Skluz po trávě, při sypném úhlu svahu, doprovázený písničkou "Hej Gorale", která byla vyhodnocena v mém poddání jako nejlepší alternativou pro plašení medvědů, byl nevšedním zážitkem pro všechny přihlížející vretenice, které se chlámaly, až se jim rovnaly pruhy. Pro ostatní turisty doporučuji cestu oklikou po sjezdovce (2200m).

Dále si nemohu odpustit malý postřeh, týkající se předletové přípravy. Pokud pojedete na závody, je dobré nenechat si křídla od modelu doma za piánem. Ono, zalétávat fungl nový model, při prvním soutěžním kole není "to pravé ořechové". Celý výlet bych hodnotil, jako velice úspěšný a doufám, že nebyl do těchto končin poslední. Výsledkovou listinu najdete na adrese: http://www.f3x.sk pár fotek pak na adrese: http://picasaweb.google.com/svahyF3F/DonovalySerialMS