Letošní Mistrovství světa rádiem řízených modelů kategorie F3J se konalo ve dnech 3.- 8.7.2000 v Řecku na ostrově Korfu. Českou republiku za seniory reprezentovali Michal Vágner, Jaroslav Tupec, Jan Kohout. Juniorskou reprezentaci tvořili Honza Vácha, Martin Gregor a Martin Štemberk.

Ve čtvrtek 29. června nasedáme v Žamberku ve dvě hodiny v noci do totálně naložené Hondy Shuttle a vyrážíme do italských Benátek. Cesta probíhala po nacvičené trase Vídeň-Graz-Klagenfurt bez problémů a ve čtvrtek odpoledne pokračujeme z Benátek trajektem na Korfu. Vzhledem k tomu, že cesta lodí trvá skoro 30 hodin, dospáváme minulou noc strávenou řízením auta.

Báječná relaxace, na lodi nemají naše mobily signál. Nikdo Vám tudíž nemůže volat, opalujete se na palubě, prostě pohoda. V pátek navečer jsme na místě. V kempu Vatos se setkáváme s druhou částí naší výpravy, která je již 3 dny na místě. Stavíme stany, zkoušíme se aklimatizovat na zcela jiné podnebí a připravujeme modely na kontrolní závod, na kterém si pořadatelé v sobotu a v neděli chtějí vyzkoušet organizaci soutěže.

Byli jsme zvědavi, jak si s organizací pořadatelé poradí, neboť v Řecku se závody F3J prakticky nepořádají. Tento kontrolní závod se létal pouze na 3 kola. V konkurenci 80 pilotů jsem obsadil 2. místo za úřadujícím mistrem světa Joe Wurtsem. Michal Vágner a Jarda Tupec zalétávali záložní modely a umístili se tudíž zhruba v polovině startovního pole.

Plocha, na které se létalo, byla celkem dobrá. V podstatě se jednalo o údolí, které bylo ze dvou stran obklopeno svahy s převýšením asi 180 m, které byly od místa startů vzdáleny asi 1000-1300 m. Sledujeme styl a taktiku létání našich největších soupeřů – Němců a Američanů.

Obhájce titulu Američan Wurts se zdál být jako vždy v perfektní formě, všechny udivoval schopností svého modelu vytočit termiku po odhození z ruky. Něco podobného jsem se svým „pajkem“ nezkoušel, protože konstrukce uložení křídla v podstatě neumožňuje model z ruky hodit. Několik členů našeho týmu – včetně mě – začíná mít zdravotní problémy, přece jen na teplotu 48 (!!!) stupňů ve stínu jsme si zvykali pomalu.

Teplotu na sluníčku jsme raději ani neměřili, ale bylo to určitě přes padesát stupňů. Dokonce i místní obyvatelé tvrdili že je „dost teplo“. Horký saharský vzduch ohříval úplně vše, večer jsem si čistil zuby horkou zubní pastou, tuhý deodorant Old Spice se prostě roztekl. Denně jsem vypil asi 6 litrů vody. Jedinou spásou byla na ploše sprcha, ve které tekla teplá voda (jak jinak).

Brzy jsme zjistili, že jedinou možností, jak se zchladit, bylo osprchovat se oblečený teplou vodou a spoléhat, že trochu foukne vítr. Brzy jsme si oblíbili bazén, který byl přímo v našem kempu. Večer, když byla chvíle volna, jsme vyzkoušeli místní pláže. Moře je na Korfu opravdu krásné.

V pondělí ráno bylo Mistrovství světa oficiálně zahájeno. Na programu bylo nulté kolo, jakýsi oficiální trénink, který se výsledků základní části nezapočítává. Nulté kolo jsem všichni odletěli bez problémů a tak v úterý ráno nastupujeme již naostro na první kolo. Hned jako první jde na start Jarda Tupec. Vedle něj startují Slováci, kteří používají jinou techniku startu. Zatímco my startujeme do maximálně napnutého silonu, jejich vlekaři se rozebíhají asi 2 vteřiny před začátkem pracovního času, aby naakumulovali energii do vlasce.

Na to Jarda bohužel doplatil, protože jeho vlekaři se rozeběhli společně se slovenskými a Jarda model odstartoval před začátkem pracovního času. Výsledkem letu, ve kterém Jarda chvíli řídil cizí model – čímž nám, kteří jsme sledovali JEHO model způsobil dost krušné chvíle – bylo nula bodů místo tisíce.

Prostě škrtaný let hned na začátku soutěže. Pořadatel stanovil 9 kol v základní části, kde se nejhorší škrtá a čtyři kola finále. Tento Jardův výsledek byla jediná opravdu studená sprcha za celou dobu závodu. Počasí, které se zpočátku zdálo být bezproblémové a začínali jsem si myslet, že to nalétáme úplně všude, nám předvedlo, že to tak jednoduché nebude.

Mezi 11: 00 a 14: 00 začínal být vzduch dost přehřátý a termika se prakticky nevyskytovala. Kromě prvního startu Jardy Tupce jsme do čtvrtého kola žádné větší potíže neměli. Pouze jsme si začínali zvykat na to, že výsledek 9.48:95 na tisícovku nestačí ani náhodou, protože vedle nás někdo určitě poletí 9.54:100.

V rundě, která letěla v intervalu, kdy to všude nosilo, bylo zcela běžné, že 8 z 12 pilotů mělo čas přes 9:50. V pátém kole letím ve velmi chytrém vzduchu v rundě společně s Arentem Borstem. V šesté minutě, kdy již většina modelů přistála, nacházím slabou nulku, ze které se podařilo vyžít až do 10 minuty.

Plný čas nalétal také Arent Borst, vynikající pilot, ze kterého mám dost velký respekt. Jeho třetí místo na minulém Mistrovství světa v Anglii jeho kvality jasně potvrzuje. S časem 9:50/100 jsem spokojen, Borst však letí standardně svých 9:53/100. Naprosto bezchybně létal v kvalifikaci Joe Wurts.

V pátém kole letí s M. Vágnerem. Poprvé za celý závod vidím Wurtse, že by se spletl. Odletěl do oblasti, kde vůbec nic nebylo. Vypadalo to, že přistane společně s Michalem v 6. minutě, jenže Joe měl štěstí, jeho model při přistávácím manévru nalétl slabý stoupák, který Joe dotáhl až na 10. minutu. Když už se Joe jednou za rok splete, tak má zase štěstí. A Michal první škrtací výsledek. V sedmém kole letím v ranních podmínkách v klidném bezvětrném počasí. Občas se sice vyskytne slabší stoupák, ale uhlídat dalších 11 pilotů je poměrně obtížné. Beru svého osvědšeného „ lehouše“, letadlo které do těchto klidných podmínek používám. Snažím se podle chování ostatních modelů odhadnout, kde by „něco“ mohlo být. Při kroužení ale model pořád někam upadává, vůbec svýho starýho dobrýho lehouše nepoznávám.