Domeček na Lomcováku

Aleš Telecký

Podzimní odpoledne - Ostatní (3.12.00)

Vše začalo naprosto nevinně.

V sobotu jsme se na Model Hobby všichni našli. Vzal jsem s sebou své kluky, nalákal a vytáhl konečně z doupěte taky Honzu Kubeše. S Tomášem Trollerem, Rudou Šošolíkem, Honzou Kubešem, Ladou Šošolíkovou a třebíčskými kluky jsme si pěkně popovídali. Básním o svém starém snu - zalítat si konečně na vodě. Trošku hecování, neboť Tomáš to lítání na vodě vzal opravdu vážně a bylo domluveno, že to na druhý den v neděli půjdem zkusit na Berounku, což ve finále obnášelo práci na přípravách do třetí hodiny ranní pro obě zúčastněné strany.

V neděli opravdu Tomáš přijel a přivezl s sebou kamaráda Martina. Vyjeli jsme tedy kolem poledne, třicet kilometrů za Plzeň na Berounku, kde na nás čekal jeden ze spolumajitelů malé vodní elektrárny, který nám umožnil na svém pozemku přístup k vodě.

Prostory byly sice stísněné, ale dalo se tam s FanFly-em vtěsnat. Já s plovákama moc neuspěl. Použil jsem totiž konstrukční z balsy, co jsem spáchal ještě kdysi v Třinci pro Mefistose( v roce 1976). Na FunFly byly malé, takže šly téměř celé pod vodu. Nejdříve proběhly pojezdové zkoušky, s poznatkem, že při určitých nízkých a vysokých rychlostech se éro nedá korigovat na směr.

Chce to najít na pojíždění optimum a hraje v tom svou roli i vítr, odkud právě fouká. Po vyblbnutí se na vodě došlo na první pokusy o start. Tomáš mi gentlemansky umožnil jít na start jako prvnímu. Po citlivém hraní si s plynovou pákou se plováky pozvolna vynořily nad hladinu / narozdíl od Kursku /, kupodivu přešly do kluzu a FunFly se vznesl, propadl, odrazil od hladiny a zase si hupl.

Chvilku si hrál na žabku a pak to žblunklo a bylo po radosti. Motor OS Max 6,5-ka prostě nejspíš na to nestačil. Na řadu přišli s pomocí místní rybáři a použili plovoucí éro jako tréningový terč a po několika mrsknutích vlascem éro ulovili a přitáhli ke břehu.

Tomášova MVVS je výkonove očividně na tom o třídu výše a ta rezerva výkonu navíc byla markantně vidět. Navíc ty větší plováky šly do kluzu témeř okamžite po razantnějším přidání plynu a na odlepení od hladiny stačilo cca 25m.

Lítat se muselo po nastoupání poměrně vysoko, kvůli okolním stromům a drátům a přistávalo se jen z jedné strany, opět do tunelu mezi stromy. To vše Tomáš zvládl na jedničku, zaslouží si pochvalu, předvedl navíc krásné přistání. Škoda jen, že u těch větších plováků se projevila horší manévrovatelnost a éro nešlo přivést tam, kam zrovna bylo třeba.

Chtělo by to kormidlo, pak by to nemělo chybu. Já zase po odlepení udělal žbluňk na pádovce s novou říznější vrtulí. Tomáš po dalším letu přistál a pro směrovou neřiditelnost skončil uprostřed řeky v křoví poblíž jezu s běžícím motorem. A tak se nedobrovolně musel včlenit do proudu řádně studené řeky neb slíbená a údajně zajištěná loďka se nekonala.

Protože motor stále šel, Tomáš éro pustil po vodě ke břehu a já si to kočíroval. Vyzkoušel jsem si, že to v pohodě při mírně přidaných otáčkách zatáčí, ale do té doby, dokud nefouknul vítr. Po té, co se z boku opřel vítr do směrovky, byla veškerá snaha o řízení v háji. A pokud se ještě o trošku zvýšily otáčky motoru, tak se plováky začaly chovat jako směrové stabilizátory. Prostě, chce to kormidlo.

Tomáš potvrdil, že je vskutku otužilec a ponořil se - brrrrrrr - a doplaval k pontonu zapózovat před foťákem. To jsem ještě netušil, že mě po dalším pokusu o start čeká obdobný poznatek. Tomáš sundal plováky ze svého F. Flyka a namontovali jsme je společnými silami na toho mého.

Krátká pojíždečka, vše OK a tak následoval zákonitě další pokus o vzlet. Vzdal jsem spolehlivost a lehce jsem ochudil motor, aby šel víc do otáček a nechal jsem éro déle v kluzu na hladině, ať se pořádně rozběhne. V momentě, kdy už vše vypadalo nadějně a stroj se přenášel jen přes vrcholky vlnek, jsem mírně přitáhl, éro se odlepilo od hladiny, motor zakašlal, chcípl a bylo další žbluňk uprostřed řeky.

Rybáři chvilku před tím sbalili fidlátka a odešli k domovům. Éro pozvolna unášel proud k jezu a tak jsem musel do trenek i já a po klouzavých a viklavých kamenech v řádně chladné vodě, kdy i nohy ztrácejí citlivost, jsem se prodíral proudem do středu řeky.

Nestihl jsem to včas a éro to vzalo přes jez dolů, kde se vklínilo mezi kameny. Já musel přes jez za ním a pod jezem ve zpěněné vodě jsem si užíval přírodní perličkové koupele. Ještě teď mi cvakají zuby. Tomášovi to určitě udělalo tu správnou radost, že nemusel do vody pouze on.

A tak jsme bez hmotných škod a řádně osvěženi a vykoupaní začali balit, každý jsme se navraceli po rozloučení spokojení ke svým domovům. A protože na koupaní je už přece jenom fakt pozdě neboť se zima blíží, tak padl návrh - co to zkusit příště s érem na lyžích?

Tomášův kamarád Martin zafungoval jako dokumentační technik a mechanik zároveň. Markéta a Jarda od elektrárny s malým synkem, jako vzorově fandící publikum. Počasí - snad poprvé letos přes víkend - letově nádherné, prostě to nemělo chybu.

A tak vlastně díky Tvému přispění Petře /přeposláním e-mailu / a hecířskému umu Tomáše, se uskutečnil první křest na vodě, který jsem si už tak dlouho plánoval, nebýt Tomáše určitě by se opět vše odložilo na neurčito. Takhle bylo vše sice hrrrr, ale bylo to moc fajn. Velké DÍKY VÁM a taky rybářům, trvalo to 25 let, ale opravdu to stálo za to.

Zdroj: Aleš Telecký
Autor: Aleš Telecký, fotografie Martin