Mistrovství Evropy rádiem řízených modelů kategorie F3J se v letošním roce konalo v termínu od 1. – 6.7. 2001 v Holíči na Slovensku. Zúčastnilo se jej 60 seniorů z 20 zemí a 25 juniorů z 9 zemí.

Většina pilotů se do Holíče sjela v neděli. Pořadatelský aeroklub v Holíči má již letité zkušenosti s pořádáním mezinárodních závodů kategorie F3J, které jsou součástí seriálu Evropského poháru a bývají každoročně velmi dobře obsazeny. Po stránce pořadatelské bylo letošní Mistrovství Evropy zvládnuto vcelku dobře, jedinou vážnější chybou pořadatelů, která měla za následek zničení dvou modelů, byla změna frekvencí dvou pilotů těsně před startem, o čemž nebyli piloti včas informováni.

Letová část Mistrovství Evropy byla zahájena v pondělí, kdy se odlétalo nulté tréninkové kolo. V pondělí večer bylo potom Mistrovství Evropy slavnostně zahájeno. Českou republiku reprezentovali Michal Vágner, Jan Kohout a Luboš Pazderka v kategorii seniorů, Martin Šternberk, Martin Gregor a Jakub Valo v kategorii juniorů. Bohužel nás nemohl reprezentovat Honza Vácha, kterého nešťastně zranil model F3J při letošním Mistrovství ČR F3J v Benešově. S jeho účastí by naši junioři mohli klidně pomýšlet na zlaté medaile v soutěži družstev. Všichni jsou již zkušení, vylítaní a jsou schopni konkurovat i seniorům.

V úterý ráno začala naplno vlastní letová část. Pořadatelé naplánovali 9 kol pro seniory a 7 pro juniory, nejhorší kolo se vždy škrtá. Foukal poměrně silný vítr 7 – 8 m/s, navíc přes les, takže bylo nutné hledat termiku po větru „za hlavou“. Při takto silném větru však pilot musí stoupák přesně trefit, jinak nezíská potřebnou výšku.

Na to doplatil hned v prvním kole Michal Vágner jehož „pětistovka“ byla evidentně škrtací. Michal je však velmi zkušený pilot, který dokáže s tímto počátečním handicapem odlétat úspěšně celou základní část. A Michal to taky dokázal! Poradil si dokonce i s kritickým večerním letem, kde se svým poněkud těžším modelem (2,4 kg) dokázal úspěšně konkurovat D.Kollerovi, obhájci titulu ME, který létal se svou odlehčenou Corelou. Michal jednoznačně potvrdil, že patří do absolutní evropské špičky.

Vcelku bez větších problémů absolvovali základní část Luboš Pazderka i Honza Kohout. Luboš létal velmi dobře a bylo zřejmé, že je ve formě. Jediný problematický start, kdy Luboš našel termiku daleko po větru v poměrně malé výšce, když už to s Lubošem vypadalo dost špatně, zvládl skvěle.

Po šesti odlétaných kolech základní části se na čele průběžného hodnocení umístila trojice Pazderka, Vágner, Kohout. Báječný pohled na výsledkovou listinu. Já sám jsem se na ni radši ze zvyku dívat nechodil. Jako vždy výborně fungovala týmová spolupráce. Kluci Vlasta a Jarda Vostřelovi vlekali jako o život. Já jsem radil Michalovi jak jsem nejlíp uměl, na oplátku zase Michal radil mně. Petr Fusek navigoval Luboše Pazderku. Luboš měl navíc sebou báječný doping v podobě své Silvy. Všichni se navzájem známe alespoň 10 let velmi dobře, víme, co můžeme jeden od druhého očekávat. Netvrdím, že se ve všem vždy shodujeme, rozhodně si však nelezeme na nervy. A to je dobře. Dobrá parta je v tomhle sportu základ.

Seniorské družstvo udrželo nasazenou laťku až do 9. kola, takže do seniorského finále postupoval 1. Luboš Pazderka, 2. Michal Vágner, 3. Honza Kohout. Naši junioři létali rovněž dobře. Smůla však připravila Martina Gregora o účast ve finále juniorů. Je to obrovská škoda, Martin je talentovaný, a ve finále by na „bednu“ určitě měl. Mladý Jakub Valo létal dobře, na to, že létá skutečně pouze pár měsíců, podal dobrý výkon. Za rok za dva by z něho mohl být junior evropského formátu.

Ve finále juniorů tak hájil naše barvy pouze Martin Šternberk. Avšak velmi úspěšně. Martin skončil ve finále juniorů na skvělém druhém místě. Létat ve finále na Mistrovství Evropy či světa je vždy psychicky velmi náročné, znám to sám z vlastní zkušenosti. Martin dokázal, že na to má. Finále bylo psychicky velmi náročné i tentokrát.

Po čtvrtém kole základní části se totiž otočil vítr a místo z lesa foukal „do lesa“, takže o hranu stromů se dalo často najít nějaké stoupání, čehož řada zkušených pilotů využívala a byli jsme také svědky tak čtyř až pětivteřinových vleků (!) Čas 14:52 byl již pouze průměrný, a kdo ve finále nepřistál za 100 bodů, jako kdyby neletěl. Navíc do kategorie seniorů postoupilo i několik bývalých juniorů, kteří jsou velmi dobří, například R. Wallant, kterému čtyřvteřinový vlek nedělá žádný problém.

Seniorského finále se zúčastnilo 12 nejlepších pilotů, a bylo zřejmé, že se bude na co dívat. První finálové kolo naletěli v podstatě téměř všichni. Druhé kolo bylo podstatně zajímavější, plný čas nalétali pouze čtyři piloti. Mezi nimi Honza Kohout a Michal Vágner. Luboš Pazderka bohužel přistál již v šesté minutě. Bylo jasné, že pokud chce Luboš pomýšlet na dobré umístění, musí 3. a 4. let zaletět zcela perfektně.

Třetí finálové kolo naletěli opět téměř všichni, českého družstva nevyjímaje. Musím se zmínit o skvělém výkonu Michala Vágnera, který se srazil při přistávacím manévru s A. Lee z Anglie, který Michalovi neférově křížil dráhu. Michal kolizi výborně zvládl a dokázal přistát v čase 14:53 a přistál za 100. Parádní výkon.

Rozhodující 4. kolo se opět letělo v pěkném termickém počasí. Snažili jsme se „zkrátit“ vleky na možné minimum při současném zachování rozumné výšky po startu. Čas naletěli opět všichni, takže bylo jasné, že rozhodovat bude přistání. Do teď si pamatuji, jak mi Jarda odpočítával posledních 10 vteřin. Povedlo se „za kilo“. V rychlosti bilancujeme naše výsledky. Je jasné, že jsem těsně porazil Michala Vágnera. Oba nás však porazil Luboš Pazderka. Velmi dobře však létal také Filip Kolb z Německa. Začínal jsem tušit, že Luboš vyhrál. Hned po posledním startu jsem za ním běžel a říkám mu: „ Ty vole, Bobane, ty jsi to asi vyhrál!“

Výsledková tabule nám za chvíli prozradila, že jsem měl pravdu. Luboš Pazderka vyhrál, Filip Kolb z Německa byl druhý, já jsem obsadil 3. místo. Filip Kolb mě z celkového součtu 3000 bodů, porazil pouze o 0,1 bodu, což je vcelku smůla. Neztěžoval jsem si, i s třetím místem jsem byl spokojený. Konkurence byla obrovská, a tento typ finále, kdy plný čas naletí všichni a rozhoduje se pouze v rychlosti vleku a přesnosti přistání, mi zase tak moc nevyhovuje, a tak jsem vcelku spokojený. Navíc jsem trochu cítil odpovědnost své role úřadujícího Mistra světa, od kterého se očekává, že vyhraje i na Mistrovství Evropy. Česká republika i tak z ME odváží zlatou medaili v soutěži družstev seniorů, zlatou a bronzovou medaili v soutěži jednotlivců, bronzovou medaili v družstvech juniorů, stříbro vybojoval v jednotlivcích junior M. Šternberk.

Na závěr bych rád poděkoval našim pomocníkům, vlekařům, mé rodině za trpělivost a všem Ještěrkám a Ještěřicím za to, že mi fandily.