Moje modelářská dráha začala ve slavném libeňském klubu, neboť jsem bydlel v Konšelské ulici a klub jsem měl „přes dvůr“. Alternoval jsem mezi „raketýry“ na Letné (Tomáš Sládek, Vláďa Hadač a další) a R/C modely v Libni (Mirek a Růži Musilovi). Na Letné jsem pouštěl nádherně syčící „es-dvojky“, s libeňáky jsem poletoval na Rané, kde jsem obdivoval Viktora Matičku a pana Heyera. Často jsem očumoval v Letňanech na letišti, kam jsem pak i vozil své malé děti a zalétával s nimi R/C rogallo... Pak modelářství ustoupilo stavbě rodinného domku a zbylo mi jen pár nedodělaných ér. Občas jsem překládal pro časopis Modelář, ale to bylo tak všechno. Alespoň jsem zůstával v kontaktu. Nakonec jsem však modelařinu stejně nechal někde daleko za sebou...

Až nedávno jsem „narazil“ kdesi na Internetu, který se stal mezitím mým „povoláním“, na Vláďu Hadače, a oslovily mě elektrolety. Jenomže to nestačilo k tomu, abych se „rozhoupal“ tím správným směrem. K tomu jsem potřeboval až inzerát firmy Potensky, kterým již přetekl pověstný pohár – nedočkavosti a dávné lásky, která nikdy nezrezavěla docela.

A tak jsem zavolal, slovo dalo slovo, a těsně před Vánoci 2001 jsem si domů odnášel nejúžasnější vánoční dárek posledních let – Potenských Juniora s pohonnou jednotkou, přijímač Piko, serva a šílený svit v očích. U „Pecků“ ve Zlatnické jsem si koupil vysílač HiTec a začal jsem opět – modelařit.

V zimě jsem mnoho příležitostí k zalétání neměl a také mě zmítaly pochybnosti: „Dokážu si po téměř 35 letech vzpomenout na kniply, a jak s nimi vůbec zacházet?“ Nezvykle teplé první únorové dny však otupily hroty mých pochybností, a tak jsem vyhledal dostatečně velké pole - to kdyby „mě to neposlouchalo“. Nabité akumulátory jiskřily v mé představivosti neskutečnou energií, Potensky Junior vibroval konci křídel v blahém očekávání prvního letu... Kostky jsou vrženy!

Již první hod mého polystyrenového miláčka předčí moje očekávání. Junior si nechá líbit počáteční zaváhání pilotovo, a směle krouží k nebeským výšinám... Nevadí mu ani nárazový větřík a to, že si občas pletu strany. Mám sebou dokonce tři dychtivé lidské juniory, dýchající mi „za krk“, kteří letadlo nikdy neřídili, ale právě proto se na něj tolik třesou... Nerad dávám vysílač z ruky, ale odolejte klukovským očím... První let se odehrává s mojí amatérskou asistencí, a další již zvládají sami s bravurní jistotou mládí! Střídáme se všichni u kniplů a dobíjíme v rychlém sledu LiIonky z autobaterie našeho vyhřátého autíčka, kam se uchylujeme do závětří. Tak prožijeme krásnou sobotu a neděli. Nejsme sami – pro radu volám totiž pana Potenského Jr. na mobil a zjišťuji, že volá jednou rukou a druhou má na kniplu...;-))) Opravdu povedený víkend!!!

Moje díky patří firmě Potensky nejen za kvalitní výrobky, ale za nezištnou ochotu a snahu, se kterou mi pomáhali najít „cestu domů“ – do modelářského „ráje“.

Po třiceti letech...	Tým "Juniorů" s Juniorem

Domeček Ostatní

Home Others