Domeček na Lomcováku

Jakub Budinský

Nejezdi do pole! - Ostatní (26.3.02)

Zdravím Jakube.

Nezlob se, že jsem v neděli nešel na kopec, ale byl jsem po sobotě fyzicky i technicky vyčerpán. Co se stalo? Celkem nic moc, ale bylo to pěkné dobrodružství.

Dojel jsem podle mapy z RC-manie do Čestic, kopec jsem našel bez problémů, ale hledal jsem nějaký rozumný přístup. Objížděl jsem kopec ze všech stran a hledal. Počasí se rapidně zhoršilo (začalo sněhopršet a docela fuňel vítr). Nakonec jsem našel pěkně vyjeté koleje směrem ke kopci. Tak jsem si řekl, že po nich pojedu kam to půjde a zbytek dojdu. To jsem také udělal. Vyzkoušel jsem kopec s letadlem. Celkem nic moc. Vítr byl nárazový (chvíli foukal, chvíli nefoukal), takže to ani moc nenosilo, ještě do toho ten déšť. No docela děs.

Po chvilce jsem byl docela hotovej a tak, že raději pojedu domů na oběd. Sednu do auta, zařadím zpátečku a pomalu stejnýma kolejema couvám k silnici. Jenže cca. 10-15 m před asfaltem jsem nedával pozor a vyjel jsem zadním levým kolem z kolejí do pole. Přední kola prohrábly a byl konec. Dopředu to nešlo a do zadu taky ne. Totálně jsem zahrábnul auto až po nápravu. Nicméně jsem vyběhl na silnici a chytil první auto co jelo okolo, aby mně vytáhl. Chlapík bezevšeho souhlasil, postavil se za mně, natáhnul jsem lano a ...... a nic. Nešlo to. Jaké však bylo moje (a toho dobrodince asi taky) hrůzné zjištění, když ani dobrodinec nemohl vyjet.

No to byl konec. Tak jsem mu pomáhal tlačení a to byl vrchol všeho. Sice jsem ho vytlačil, ale bláto, které odhazoval kolama naházel na mně (byl jsem jedna bahnitá, mokrá koule) a do mého auta 5-tými dveřmi, které jsem zapomněl zavřít. No prostě děs. Bohužel mi nedokázal nijak jinak pomoci a tak jsem musel přivolat z Holic tchána, který sehnal ve vesnici traktor (já jsem se nemohl nikde ani ukázat, abych někoho nepolekal), který mně vyprostil. Pak už nastalo jen praní a sušení a .... Jelikož si na návštěvu běžně neberu celý šatník na převlečení a s takovýmto dobrodružstvím jsem nepočítal, musel jsem potom celou neděli dřepět doma a sušit se a čistit vnitřek auta od bláta. Takže se ještě jednou omlouvám, ale příště to snad vyjde.

Robert

Nějak se ve Tvém vyprávění vidím ... Tentokráte byl čtvrtek a já celej nedočkavej sedím v dílně s mojí RCV2 na stole. Říkal jsem si že jí alespoň půjdu lehce klouznout na letiště do Chrudimi. Počasí slibovalo trochu klidu, dokonce občas i svítilo sluníčko, vítr foukal minimální, no prostě pro můj záměr téměř ideální stav.

Letiště v Chrudimi jsem Ti již popsal, ale zapomněl jsem se zmínit o nezajíždění na louku, pokud není úplně vyschlá. To se mi pochopitelně stalo osudným, jedu a jedu a najednou v prostřed louky doslova bažina.Chyběl kousek byl sem tam po podlahu auta. Počasí snad vytušilo, že když se něco s...e, tak se to s...re, zatáhlo se, začalo hrozně foukat a padal zmrzlej sníh, pokoušel se o mě infarkt.Zkoušel jsem to tam I zpátky, ale výsledkem bylo bláto snad úplně všude na mém novém, krásném a čerstvě umytém laku auta – HRŮZA. Potom jsem duchaplně zapřemýšlel a zkusil nasadit sněhové řetězy, které vozím v průběhu zimy v kufru auta.

Nemusím Ti snad popisovat, jaká je dřina nasadit řetězy na sněhu, natož pak když máš polovinu kola zahrabanou v blátě.Ruce a všechno oblečení jsem měl zamazaný od toho nejřidšího bahýnka jaký si dokážeš představit. Hodinové úsilí a použitej nejtvrdší slovník a já pomaličku vyjíždím na asfalt.Sundat řetězy si mi podařilo celkem bez problémů, jen se mi špinavé nechtělo vozit v kufru, tak jsem je tam nechal. Jsou tam hozené dodnes, tak si je asi půjdu někam opláchnout vapem… Vnitřek auta, volant, řadící páka atd. - samý bláto, mám téměř nový auto, tak mi to mohlo srdce utrhnout. Více asi není potřeba popisovat, detaily znáš ze svojí zkušenosti.

A pak že život modeláře je pohoda... Tímto se omlouvám všem modelářům z Chrudimi, kterým jsem vyoral na ploše pořádný koleje.

Jakub

Pozn.Lomcovák

Já mám úplně stejný zážitek z Roztok u Prahy. I ty sněhové řetězy a tažné lano přisly v květnu na řadu. Zachránil mě nějaký místní "autocrosový" jezdec se svojí Škoda 120. Jezdil s ní na trávu pro králíky... Zablácený volant mám ještě snad dnes.

Roman

Běžný každoroční obrázek z jednoho z největších F3B závodů v Evropě. Mnichov

Mnichov ještě jednou. Zde se činí celá ticholetecká česká špička. Nebudu jmenovat, ale od leva mistr půllitrů, bývalý mistr ČR F3F, F3B, současný mistr světa F3J a vpravo současný mistr ČR F3B. V autě sedí finanční ředitel jedné z našich nejúspěšnějších továren na pampeliškářská letadla (F3J).

Zdroj: Jakub Budinský
Autor:
Jakub Budinský