Michal NuClear Polák

CIAF po modelářsku - Kombat (23.8.02)

Skupince modelářů z Hradce Králové prostě už nestačilo létat s prodávanými EPP modely jejich malými rychlostmi. Rozhodli se pro vlastní cestu, aby vymáčkli z této nerozbitné hmoty nějaký ten kilometr za hodinu navíc při zachování vysoké ovladatelnosti. Skupinka modelářů – to zní strašně nabubřele. Takové věty patří do bulvárních plátků nebo do komerční TV. Jsou to tři normální modeláři Milan, Fanda a Martin za vydatného přispění svého bratra Mirka , se kterými se znám a občas s nimi jdu létat. I tentokrát se byl pozván a bylo na co koukat.

Každý má na triku několik typů letadel. Vesměs ty, jenž mu nejvíc přirostly k srdci. Dohromady pak navzájem uplatňují zkušenosti z konstrukcí. A řeknu Vám, je to vývoj! V první řadě prý při vyšších rychlostech neplatí žádná zažitá modelářská dogmata. Chlapi musejí všechno vyzkoušet a kolikrát je teorie s praxí v naprostém protikladu. Jsou za tím hodiny a hodiny práce a těch peněz za zkažený materiál.

Omlouvám se, že nemám žádné pořádné snímky z letu. Ale digitální foťák bez Zoomu, který používám, zobrazí pouze modré nebe s černou tečkou. Navíc modely létají takovou rychlostí, že by byl snímek rozmazaný. Přesto jsem pár snímků našel a spojil je do jedné použitelné fotografie.

Všechny letouny vypadají ve vzduchu nepopsatelně realisticky. Jen absence řevu motoru nás ujišťuje, že se jedná o model a ne opravdové letadlo. Vůbec se mi nechce věřit, že jde o kus EPP !!! A co teprve, když jsou ve vzduchu dva a více modelů. Stačí, aby jeden uspořádal letecký útok na ostatní a za chvíli nevím, která bije. Pokud někdo z chumlu vypadne ve dvou či více kusech, stačí vteřinové lepidlo a v dalším kole může dotyčný znovu do vzduchu. Viděl jsem i souboj se stužkami na koncích křídel.

Při každém setkání dochází zpravidla i k testování nových typů. Ne vždy se test povede.

Nezbývá než koncepci upravit a příště je po problému.

Trochu jsem se bál toho, že modely jsou rychlé a díky tomu i nestabilní. Naštěstí je rozsah rychlostí obrovský.

Let může být od „nadzvukového“ až po ploužení kolem přihlížejících. Mohli mi oči vypadnout. Chlapi to mají pevně v kniplech. Kdykoliv je vidím lítat, dostávám pocit méněcennosti. Miluji nízké průlety nad zemí. Motory kvičí téměř jako „spalováky“, jen ne tak nahlas.

Mezi nepříjemnější věci spojené s elektrolety patří určitě doba letu a cena motoru. Ani s jedním nic nenaděláme. Tady pomůže jen čas. Doufám, že se snad časem objeví lehké vysokokapacitní akumulátory a bůhdá střídavé motory zlevní. Nyní jsem viděl létat tyhle rychlíky 6-8 minut. Myslím si, že to je akorát. Řízení vyžaduje maximální soustředění, které po čase začíná polevovat.

Snad přiložené fotografie dostatečně přiblíží atmosféru těchto srazů. Jedinou nevýhodu taková setkání mají, čas při nich utíká moc rychle a den není nafukovací.

O detailech konstrukce vlastních modelů prozradím jen to, že se jedná o modely celé z EPP o hmotnosti 600-800g, poháněné střídavými motory MEGA 16/15/4 napájenými z NiMH aku 8-9x1700mAh HR4/5. Výrobce a cena jsou zatím v jednání. Já jsem byl požádán o napsání návodu ke stavbě a tak jsem si ze srazu šťastně odnášel díly na jedno letadlo. Dám vědět, jak probíhala stavba.

A o tom, že modely zaujaly nejen mě, svědčí i diplom z Nesvačil, kde byly některé prototypy k vidění v akci.

Zdroj: Michal NuClear Polák
Autor: Michal NuClear Polák