 |
|
Chodila jsem s bratrem do stejné třídy. Na ručních pracích stavěli kluci modely letadel – gumáky, my holky vyšívaly košíčky na nitě, jehly, nůžky a pod..Já jsem své vyšívání rychle dokončila a hurá ke klukům do pracovny. Stavěla jsem s nimi letadlo. Ještě dnes se divím, že mi to tolerovali. Každý žák obdržel od pana učitele několik krátkých špejlí. Stavbu jsme začínali lepením trupových přepážek. Na předkresleném plánku jsme sestavili čtvereček ze špejlí. Nití, navlečené v jehle, jsme roh po rohu svázali. Malým prstíkům to trvalo hezky dlouho. Dalším krokem bylo lepení spojů. Do mističek s vodou jsme rozdělali trochu řídkého moučného těstíčka. V těstíčku namočeným klacíkem jsme přetírali nítěné převazy rohů přepážek. Navzdory přání pana učitele o úhledných spojích, vznikaly díky těstíčku, větší bambulky. Přepážek v trupu bylo pět. První přepážka, motorové lože, byla z tenké překližky v rozích se zářezy pro trupové podélníky. K těmto čtyřem podélníkům byly přivázány připravené přepážky. Konec špejlí byl přilepen ke svislé stojince. |
||||
|
||||
|
||||
|
Na horní stranu trupu v zadní části modelu byla přichycena vodorovná stabilizační plocha a svislé kormidlo. Obě plochy, podobně jako přepážky, byly svázány ze špejlí.Okrajové obloučky tvořily bambusové špejličky, ohýbané nad plamenem svíčky. Ke střední přepážce na spodu trupu byl důkladně přivázán drátěný podvozek. Drát byl už zohýbaný od pana učitele.Na jeho přihnuté konce byla nasazena celuloidová disková kolečka o průměru asi 25 mm. Moje kolečka byla krásně červená. Do trupu byl vložen svazek milimetrové gumy,upevněným na drátěné očko,procházející motorovým ložem. Na vnější stranu očka byla upevněna dřevěná vrtule mezi dva korálky-ložiska. Konec gumy byl uchycen na konci trupu k dřevěné stojince také drátěným očkem. Stavba křídla se od stavby trupu lišila. K náběžné a odtokové hraně, tvořeným dvěma špejlemi, byla přivázána a přilepena žebra. Žebra byla ze štípaného bambusu, ohýbaná nad plamenem svíčky. Během ohýbání se musela namáčet ve vodě,aby nezuhelnatěla. Profil křídla nebyl ani Jadelského. Byla to jen papírem potažená prohnutá destička ze 13 bambusových ohnutých profilů, jako žebříček. Na polepení trupu i křídla jsme použili hedvábný papír, alias seiden. Spotřeba papíru byla značná. Na trupu i na křídle byly velké přehyby. Moučné lepidlo by bylo asi jinak nedrželo. Po důkladném zaschnutí byl potah vypnut. Nevypínalo se lakem, ale vodou rozprášenou kartáčkem přes kovové sítko. Fixírku jsem měla později. Prostřední profil křídla měl přesahy, které se protáhly očkem na přepážkách v trupu. Jejich rozteč odpovídala hloubce křídla. Kupodivu, toto uchycení bylo dostačující, zvláště se dvěma špejlovými vzpěrami od náběžné hrany do místa podvozku na každé půlce křídla a taktéž od odtokové hrany k podvozku na trupu. Nastal den s velkým D. Na školním dvorku asi dvanáct nedočkavých modelářů přešlapovalo, až pan učitel dá povel k natáčení gumového svazku. Pro první let jen volně.Malí človíčkové počali házet, jeden po druhém, svoje výtvory. Pan učitel na všechny najednou nestačil. Nastal zmatek.Vzduch byl hustý špejlemi. Všechno více padalo než létalo. Šťastné hemžení! Křest ohněm byl u mne započat! Léta trvalo,než jsem začala modelařit z balzy a později z laminátu.O tom zase příště |
||||
|
Zdroj: Růži Musilová |
||||
