 |
|
||
|
Po dalších zkušenostech z létání s podvozkem verze Mk. III, postupným dolaďováním a nákupem pěkných lehkých koleček vznikla verze Mk. IV, jehož hmotnost vyšla pouze 18 g. Podvozek je vytvarován ze svářecího hliníkového drátu silného 2.2 mm. Levá zadní podvozková noha je z jednoho kusu drátu společně s podvozkovou nohou přední. Pravá zadní podvozková noha je samostatná a dvěma úzkými proužky skelné pásky je slepena s první částí podvozku. Vznikl tak „samonosný“ podvozek, který je možné snadno a rychle přilepit čtyřmi kousky skelné pásky zespoda křídla. Proti předchozí verzi jsou všechny tři nohy přibližně stejně dlouhé, takže v základním postavení má křídlo malý úhel náběhu, což je výhodné při startu. Další výhodou této konstrukce je zachování geometrie podvozku a snadno se dá nastavit přímá jízda. Podvozek přilepím tak aby zadní kolečka byla 30 - 40 mm za těžištěm. Při létání vůbec nepozoruji změnu letových vlastností ať létám s podvozkem nebo bez něj. Start je bez problémů, po přibližně desetimetrovém rozjezdu a mírném přitažení se Toro vznese. Přistání si vždy užívám a snažím se delší výdrží těsně nad zemí vytratit rychlost a lehce dosednout na zadní kola. Ale i tvrdší přistání podvozek snese. Startuji a přistávám na malém parkovišti (téměř bez aut) bez větších problémů. Dost hrubý asfalt je pokryt spoustou kamínků. Jednou při startu od kolečka odskočil kamínek do vrtule a ta se povolila. Sice jsem ještě odstartoval, ale následovalo nedobrovolné přistání do trávy. Odtrhla se skelná páska držící podvozek a ohnula se vodorovná část přední podvozkové nohy plynulým obloukem velkého poloměru, takže nebyl problém podvozek zase srovnat a mohl jsem znovu letět. |
||
|
||
|
Na lože motoru jsem přilepil a malými šroubky pojistil kousek tenkého hliníkového plechu tloušťky 0,8 mm (obr. 2). Celé lože ke křídlu nelepím kyanakrylátem, ale třemi kousky skelné pásky. Lože výborně drží a přesto je možné snadno doladit polohu těžiště jeho posouváním. Drážky jsem vypiloval do dřevěných lišt lože, ne do plastového držáku motoru. Převodovka se tak nemůže posouvat a má přesně danou polohu. Celou převodovku s motorem k loži připevňuji pomocí gumičky místo skelné pásky (stačí jedna gumička ustřižená z duše od kola – dvojitě navlečená). Při přistání bez podvozku do trávy, kdy vrtule zůstane svisle, převodovka s motorem maximálně povyskočí s drážky v loži. Před dalším startem je třeba toto zkontrolovat a převodovku „zacvaknout“ zpátky na místo. I při tvrdší havárii převodovka upadne a loži se nic nestane. Tato úprava je ověřená asi stovkou přistání k mé spokojenosti. |
||
|
||
|
||
