Na konci školního roku jsem postavil sobě pro radost a dospívajícímu synovi jako pojistku proti poklesu hladiny adrenalinu toto „letadlo na bejkárny“. Pro mne letadlo až příliš živé, pro aktivního pilota RC aut po několika dnech využitých k honu na sousedova kocoura a slepice celkem nuda. Hledání dalších možností, jak využít skutečné nerozbitnosti letadla k dalším adrenalinovým zážitkům, přineslo nejprve akci „noční nálet na Hradec Králové“ a poté akci „přistání na letadlové lodi“.

Noční nálet na Hradec Králové se uskutečnil počátkem července sice bez větších materiálních ztrát, o to větší ale byly pochyby přihlížejících o zdravém rozumu pilota a jeho mechanika. Po setmění odstartoval pilot s jediným cílem - udržet se ve vzduchu co nejdéle bez toho, že by ho mechanik v roli obsluhy PL světlometu zachytil a udržel v kuželu světla. Několikrát se podařilo letadlo „líznout“ proudem světla, ale k zachycení, natož udržení, ve světelném kuželu nedošlo ani náhodou. Důležitá poznámka pro pilota - před přistáním je velmi výhodné uzavřít s obsluhou světlometu příměří a přistávat do osvětleného prostoru - noční hledání modelu v kukuřičném poli mnoho romantiky neposkytne.

Úpravy letadla spočívaly v instalaci trojice vysoce svítivých LED diod v obvyklých barvách na konce křídel a příď letadla. Umístění není kritické, velikost předřadných odporů pro jednotlivé diody si každý hravě dopočte sám podle použitého typu diody a počtu článků akumulátoru. Přívodní kabely stačí přilepit páskou na horní stranu křídla. Navýšení odběru z akumulátorů o cca 10 mA prakticky nepoznáte. Důležitou součástí pozemního vybavení je výkonný zdroj světla (zde akumulátorová ruční svítilna s předřazeným sklem z motocyklového světlometu).

Druhá akce byla vyvolána nutností poskytnout pilotovi dlícímu u babičky nějakou zábavu i po skončení společné dovolené. Na přilehlé asfaltové cestě byla vyměřena paluba letadlové lodi cca 10 x 2 m a letadlo bylo opatřeno příďovým podvozkem. Starty a přistání na vymezeném prostoru pak poskytly další zdroj zábavy s tímto modelem. Přistání s modelem je zcela bez problémů, v letové fázi se model dá dobře dotrimovat, ale starty jsou přímo „displejácké“. Po rozběhu v délce cca 10 m se při plném přitažení model zvedne a díky přebytku výkonu umožní téměř kolmý vzlet. Korekce směru při pojíždění je třeba provádět při částečně přitažené výškovce.

K výrobě podvozku mne doopravdy vedla především nutnost umožnit pilotovi (pravákovi majícímu na vysílači americké rozložení funkcí - tj. pravá ruka nestíhá a levá se ulejvá) startovat bez nutnosti využívat služeb pomocníka a dále zvědavost, jestli by TORO nešlo využít k nácviku startů a přistání s příďovým podvozkem. Pravdou ovšem je, že takto přemotorované letadlo lze odhodit jakkoliv s výjimkou nožového letu a ono to už nějak poletí (zkuste si start na zádech !).

Původní podvozek Mk. I byl vyroben z běžné ocelové struny 1 mm silné. Neosvědčila se, model při přistání znamenitě „roznožoval“ a kupíroval listy vrtule o zem. Verze Mk. II byla již ze struny silné 2 mm a opatřena byla molitanovými kolečky o průměru 35 mm vpředu a 42 mm vzadu - celkem 26 g materiálu. Rozměry byly stanoveny zkusmo a umístění na modelu využilo již dříve instalovaný „Cimrmanův pahrbek geniality“ kryjící zdola motor při pokusech o safari na sousedově drůbeži.

Pohled zepředu.	Polepení křídla pod podvozkem.

Podvozek Mk. III výkres

Základní snahou bylo propojení přední podvozkové nohy s hlavním podvozkem do „vozíku“ a tím snížení možnosti proražení křídla a zjednodušení instalace při trvalém zachování geometrie podvozku (prostě to dělal strojař). Použita byla užší kola „home made“ a váha vyšla 21 g. Hlavní podvozek je 60 mm za těžištěm. Létá to znamenitě a k připevnění na model stačí asi tak 1 minuta.

Tolik naše pokusy o start a přistání Tora vlastní silou.

Domeček Slow

Home Slow