Jaroslav Tříska

Slowflyer III - SlowFlyer (1.2.00)

Někdy letošní zimu oslaví tento model již třetí sezónu a nálet 7 hodin v naší tělocvičně velikosti basketbalového hřiště. To svědčí o jeho obratnosti a odolnosti, což jsou klíčové vlastnosti prvního slow-flyera do haly.

Stavebně je, ostatně jako většina slow-flyerů, docela nenáročný. Ke stavbě potřebujete trochu balsy a překližky, modrý polystyren (pěněný, cca kolem 30 kg/m3 , obch. názvy Styrofoam, Styrodur apod.), ocelovou strunu, konzervový plech a mikroten nebo mylar.

Křídlo sestává z odtokové a náběžné lišty z balsy 5x5 mm, žeber z balsy 2,5 a 5 mm a balsových výztuh. Žebra jsou vyříznuta podle šablony a jejich výška je cca 5 mm, profil Gö 417a. Vše je možné slepit CA, Kanagomem nebo něčím podobným. Stejným způsobem je slepena směrovka a výškovka. Tyto konstrukční prvky potáhneme podle vkusu – nejlepšími potahovými materiály na slow-flyera jsou asi mylar nebo mikroten (např. ten co se používá do odpadkových košů – ale pozor, zvolte raději průhledný (nezabarvený), který má kontrolovatelnou a tudíž optimální smrštivost při následném vypínání). U obou materiálů se používá stejné technologie potahování – vybroušenou a očištěnou kostru potřete zředěným Chemoprenem a pak přiložíte potah, přehnete přes hrany, uhladíte ho a pak už jen vypnete žehličkou nastavenou na nižší teplotu. Je dobré s ní přejet i kostru – potah bude lépe držet.

Trup je zhotoven z modrého polystyrénu a to buď vybroušený z plného materiálu anebo slepený z cca 5 mm silných bočnic (lze ušetřit asi 8 – 10 g). Teď už zbývají jen drobnosti – podvozek ohneme z ocelové struny 1,2 mm, kola vyřízneme opět z modrého polystyrenu a z boku je opatříme překližkovými disky (0,6 mm).

„Motorové lože“ sestává z překližky 1 mm, ke které je přišroubována objímka vytvarovaná z konzervového plechu, jež obepíná motor (TP03), který je potlačen asi o 5 stupňů.

RC vybavení je naskládáno pod křídlem. To je „sundavací a zas tam dací“ a k trupu se upevňuje tak, že zpevněná náběžná hrana se zasune do zobáčku a vzadu se obepne jazyk gumičkou. Pokračujeme přilepením směrovky k trupu, výškovka je demontovatelná a drží na jednom šroubu M3.

Těžiště je cca v 50 % křídla a doladíme ho posouvání pohonných akumulátorů (8 x 110 mAH). Serva jsou optimální šestigramová a přijímač stačí i REX 4 (samozřejmě je nutno si „pohrát“ s vedením antény a je bezpečnější, když je zapnutý vždy jen jeden vysílač v hale). Vrtule je nejlepší uhlíková z dílny Patrika Švejnohy ( http://freeweb.coco.cz/muller/slow_flyer )

Zalétání je lepší provézt raději za bezvětří venku, obzvlášť nemáte-li moc zkušeností s létáním v hale. Model v klidu vyladíte podle svých zvyklostí, aniž by vás stresovaly stěny a strop haly, které ač se to na první pohled nezdá, mohou být proklatě blízko, z tohoto důvodu je dobré udělat co možná největší výchylky směrovky. Pokud křídlo nepostavíte moc zkroucené, model létá klidně a je docela obratný.

Domeček SlowFlyer

Zdroj: Jaroslav Tříska
Autor : Jaroslav Tříska