Čím rychleji se krátí dny a času a chuti k létání venku je čím dál méně, tím aktuálnější se jeví otázka „Co dělat v zimě?“. Většina modelářů to řeší opravami a úpravami letadel a poletovadel určených na ven a toužebně očekává příchod jara. Pro ty, které začnou svrbět prsty, když týden nedrží knypl v ruce, anebo prostě chtějí vyzkoušet zase něco nového, mám výborný návrh – postavte si halového slow-flyera!

Pro ty, kterým tento pojem zatím nic neříká: „Halový slow-flyer je létající prostředek, který je schopen se pohybovat vzduchem tak pomalu, aby ho pilot byl v daném prostoru schopen řídit, aniž by ho příliš častokrát rozbil o stěny či strop.“ Z toho vyplývá, že záleží především na pilotovi., na co si troufne. Pro začátek doporučuji i ostříleným „venkovním“ pilotům, aby do haly zvolili něco pomalejšího (zvláště je-li hala ve velikosti volejbalového hřiště) – to znamená konstrukční model s klenutým profilem, jednostranným potahem křídla, plošným zatížením do 10 g/dm2 a řízenou směrovkou a výškovkou. I takový model plně dostačuje k tomu, aby při prvním letu v hale způsoboval lehké mrazení v zádech i zkušenému RC pilotovi.

Za čas si ale člověk zvykne na to, že tělocvična není tak velká, jak se ze začátku zdála a že model, který při zalétávání venku skoro stál na místě, ji přelétne za pár sekund. A to je ten pravý okamžik k rozhodnutí postavit si něco, s čím už se dá alespoň trochu „akrobatit“, protože s pomalým modelem s klenutým profilem neuděláte ani looping. A právě v tuto chvíli se musíte rozhodnout, jakou cestou se dát – existují 2 možnosti:

1) Konstrukční model

2) Polystyrenový model

Výhodou konstrukčního modelu je jeho hmotnost, která vyjde nižší než u polystyrénového, avšak za cenu daleko větší pracnosti. U polystyrénového modelu (plocha cca 25 dm2 , duté křídlo, polosymetrický profil, křídélka) je už potřeba k pohonu použít motor řady 280 a akumulátory o kapacitě 270 mAH (resp. 350 mAH) a celková váha tak vyjde na 270 – 300 g, kdežto u konstrukčního se s použitím menšího pohonu (např. TP 03) a 8 článku 110 mAH můžeme dostat na něco přes 200 g. Z toho jasně plyne rozdíl v plošném zatížení, které má rozhodující vliv na minimální letovou rychlost. Výhodou polystyrénového modelu je rychlá stavba, což pilotovi dovoluje pustit se s ním do odvážnějších akrobatických obratů, neboť ani při případném zakončení obratu ve zdi haly není takový problém si za pomoci odporového drátu vyříznout nové křídlo.

Abychom se však vrátili k tomu začátku halové sezóny – dne 16.10.1999 již byla zahájena! „Naši“ tělocvičnu v Praze 8 jsme po letní pauze opět „provětrali“ a jak už to tak na začátku bývá, neobešlo se to bez trochy třísek (rypstole jsou pořád stejně tvrdé jako loni). Jest-li již „něco“ do haly máte postaveného a chcete se s ostatními podělit o své zkušenosti, tak nám napište. A jest-li si chcete v dohledné době se svým „lehkým miláčkem“ zasoutěžit, máme pro Vás dobrou zprávu – po Novém roce možná uspořádáme nějakou tu soutěž. Ale o tom až někdy příště.