 |
|
Poslední půlku minulého roku jsem strávil hledáním modelu vhodného do haly. Nechtěl jsem to nechat na poslední chvíli jako vždy. Bohužel jsem to opět nezvládl. Dva stroje jsem přesto tak nějak dal do kupy. Jednalo se IFO a La Drenalyn. Jenomže jsem si let s nimi chtěl naposledy osvěžit odpoledne před akcí. Samozřejmě jsem oba havaroval a poškodil. U IFO prasknul potah a zbortila se část konstrukce. La Drenalyn zase opustila pohonná jednotka (SPEED 300 s převodem z ROTO). IFO jsem nějak poslepoval a do LaDrenalyna jsem upevnil střídavý motor 3D 550R Zdeňka Audrlického. Mělo to jeden háček. Ani jeden z modelů jsem však po opravě nestačilo zalétat ! Podle toho to taky na závodech vypadala. Rána za ranou. Roztřesené ruce. K tomu se přidal stres a klaustrofobie z haly. Mohl bych si dát inzerát: „Prodám (možná věnuji) ruce, zn. obě levé.“ Ale od začátku. Tentokrát nebylo pomalé létání v prostoru tělocvičny v Riegrových sadech, ale přesunulo se na Zelený pruh. Osobně se mi nové prostory moc líbí. Až na to, že byli soutěžící umístěni v přilehlých šatnách. Pokud někdo soutěžil sám (bez asistenta), bylo složité být na dvou místech najednou. |
||||
|
||||
|
Bohužel, byla v mé šatně jen jedna zásuvka pro mnoho „nabíječů“. Tímto děkuji Vaškovi Petrů za zapůjčenou prodlužovací roztrojku. Příště si ji zařadím do povinné soutěžní výbavy. Účast na soutěži byla víc než hojná. Pak, že nejsou lidi. :-) Zápisné pro soutěžícího bylo 110,- Kč. Celé klání se tentokrát neslo v duchu halových akrobatů. To jsou opravdu nádherné a živé stroje. Vrtulníky měli svoji sítí oddělenou část tělocvičny. Neměl jsem čas se těmito nádhernými stroji zaobírat. Snad jen, že mě zaujalo použití nových NiMH 600mAh článků. Doufám (a hodně lidí už mi to potvrdilo), že dají větší proud než staré mikrotužky. Nejvíce času jsem byl prostoru pro soutěžící, ale nedalo mi se podívat na tělocvičnu z vrchu jako diváci. Naneštěstí se na schodišti nacházely stolky s modelářským příslušenstvím. A těch krásnejch věcí ! No, neodolal jsem a doplnil jsem svůj modelářský inventář. Připletl jsem se k hovoru, kdy pan Hlávka z firmy EsoTop popisoval vlastnosti nového modelářského tmelu vhodného na balzu, polystyrén a EPP. „Je lehký, netvoří praskliny ani ve velké vrstvě, je vodou ředitelný, nepáchne, je extralehký a po zaschnutí zůstane nepatrně pružný. Po takové hmotě pasu už dlouhý čas. O díry a škrábance obzvlášť v Potpronu není nouze. Nouzově jsem je vyplňoval Purexem, ale model těžknul a těžknul. Konečně mám něco lepšího. A vzal jsem hned větší balení za 167,- Kč. Pan Hlávka (jako správný obchodník) pokračoval. „Mám tady specialitu - řídké vteřinové lepidlo.“ Nechci řídké vteřinové lepidlo. Je moc tekuté, zatéká kam nemá, hlavně na prsty a lahvička zasychá. Mám pak zalepené prsty a zvykl jsem si na středně husté. „To zde nehrozí“ dlel pan Hlávka. „K tomuhle lepidlu Vám prodám speciální tenkou hadičku.“ Díky ní lepidlo vytéká velmi pomalu a jen tam, kam je potřeba ! Navíc se lepidlo opatřené hadičkou nezakrývá šroubovacím uzávěrem.„ To už se mi zdálo podezřelé. Vteřinové lepidlo, které otevřené nezaschne…. Jenom jestli mě netahá za nohu ! Po chvíli psychického mučení jsem odcházel s lepidlem i hadičkou v kapse. Oba výrobky jsem doma hned netrpělivě vyzkoušel. Tmel jsem nanesl na protrhlé křídlo La Drenalyna. Šlo to dobře = No Problemo. To se dalo čekat, je to prostě tmel. Co ale to zázračné lepidlo ? Nejprve jsem uřízl špici původního dávkovače. Do vzniklé dírky jsem vsunul 3cm dlouhý kus tenké trubičky. Jenomže jsem řezání přehnal a trubička neseděla těsně. Omotal jsem ji tedy kouskem skelné pásky. |
||||
|
||||
|
||||
|
Tenkou kapilárou proudí (nikoli protivně pomalu) lepidlo jen v takovém množství, jaké se dá zužitkovat. Tak si můžu „vycévkovat“ vteřiňák, kam je třeba. Jediné, co bych lepidlu vytknul je, že jak schne pálí na kůži jako čert. To se mi děje i u jiných řídkých vteřiňáků, proto je zrovna nemiluji. Trubička stále slouží a lepidlo mám otevřené na vzduchu (psáno přesně týden od otevření lepidla). Pozor lepidlo leptá polystyren a Potpron! Pokud marně hledáte vhodný tmel a vteřinové lepidlo, snad jsem Vás inspiroval. Pak jsem se vrátil mezi soutěžící a shlédl vystoupení akrobatů. Byla to nádherná podívaná. Nejvíc mě zaujal Boris Guič s efektním zavěšením (doslova) modelu u stropu haly. Po odpoutání dokonce letoun vzorně přistál. David Kyjovskýz RC Manie si také nevedl špatně. Neviděl jsem sice všechny a musím uznat, že úroveň všech pilotů byla na obdivuhodné úrovni ! Akrobaty jsou vyrobeny z EPP. Co jsem zahlédl tak, profilové křídlo je duté, trup je kulatý – také dutý, ocasní plochy jsou z Potpronu. Pohon zajišťuje střídavý motor by Mr. Audrlický 3D 300SF, vrtule oranžová GWS, napájené je to Lithium-Polymerovými články. Nahoře mezi prodejci jsem zahlédl takový akrobat vyrobený Lubošem Chvátalem z FreeAir. Samotný Luboš osadil svůj soutěžní model zatahovacím podvozkem. Tomu říkám frajeřina ! |
||||
|
||||
|
Dvojplošník na předchozím obrázku je větší než od Formoplastu. Jinak Formoplast měl nalevo od vchodu vystavené některé z modelů svého sortimentu. Daly se tu koupit i různé netypické drobnosti jako např. magnety a plechy pro domácí výrobu střídavého motoru. Já jsem tu sehnal stahovák na pastorky motorů řady 280. Už párkrát jsem totiž při páčení pastorku poškodil motorek. Další dvojplošník, který ale bylo možné spatřit v letu halou byl Potenského Pits, pilotovaný panem Potenským osobně. Vím, že jsem toho napsal víc o lepidle než o soutěži, ale není lehké pokusit se létat a ještě něco vyfotit. Návštěva tohoto SlowFlyeru byl rozhodně zážitek. Pokrok je ohromující, jak v modelech, tak pilotním umění. Nezůstal jsem až do úplného konce, takže pokud jste vlastníkem některého z blyštivých pohárů – opožděně gratuluji a tleskám ! |
||||
|
|
||||
|
Zdroj: Michal NuClear Polák |
||||
