Na Zeleném pruhu v Praze bylo zase únorové poletování v hale. Pouze jsem se tam mihnul, ale přesto byla možnost zaregistrovat, že piloti létají ještě lépe a plynuleji, že poletuchy létají ještě pomaleji a tišeji (no jo; Potichu a pomalu ke stropu).

Nikdo si už nehraje na aerodynamika (přibližování k nestrouhalovské oblasti Reynoldsova čísla?) a vše jsou pouze placaté desky z Depronu (nebo jak se ty ...prony jmenují) i když cit pro linie a formu některým modelům určitě nelze upřít. Už to nejsou ty obrovské technologické skoky, kterých jsme byli svědky za minulé tři roky, od 5x500AR SANYO k LiPolkám, od modelů o váze přes 400g k dnešním >100g.

Pomalolety jsou plnohodnotnou doslova ticholeteckou kategorií se všemi plusy i mínusy. Ta řada podřimujících rozhodčích, hodnotících umělecký dojem, na mne ovšem působila dost depresivně. Krasobruslení mě nikdy právě z tohoto důvodu neoslovilo. Co nemohu změřit stopkami nebo metrem, tak tomu moc nevěřím ;-)